Co je to hlodavec?


Hlodavci (Rodentia) jsou nejpočetnějším řádem savců. Téměř polovina všech savců na světě jsou hlodavci. Vyskytují se v mnoha velikostech; od největší, asi 50 kg vážící kapybary až po miniaturní myš africkou vážící několik málo gramů. Rozšířili se po celém světě a přizpůsobili se nejrůznějším podmínkám.

Hlodavců existuje více než 2000 druhů, dělících se do 30 čeledí. Podle tvaru spodní čelisti se dnes dělí do dvou hlavních skupin- veverkočelistní a dikobrazočelistní.


Podřád: veverkočelistní (Sciurognathi)

Čeledi: 

bobruškovití (Aplodontidae)

veverkovití (Sciuridae)

bobrovití (Castoridae)

pytlonošovití (Geomyidae)

pytloušovití (Heteromyidae)

tarbíkovití (Dipodidae)

myšovití (Muridae)

šupinatkovití (Anomaluridae)

noháčovití (Pedetidae)

guindiovití (Ctenodactylidae)

slepcovití (Spalacidae)


Podřád: dikobrazočelistní (Hystricognathi)

Čeledi:

rypošovití (Bathyergidae)

dikobrazovití (Hystricidae)

skalní krysy (Petromuridae)

řekomyšovití (Thryonomyidae)

urzonovití (Erethizontidae)

činčilovití (Chinchillidae)            

pakaranovití (Dinomyidae)

morčatovití (Caviidae)

kapybarovití (Hydrochaeridae)

agutiovití (Dasyproctidae)

pakovití (Agoutidae)

tukotukovití (Ctenomyidae)

osmákovití (Octodontidae)

činčilákovití (Abrocomidae)

korovití (Echimyidae)

hutiovití (Capromyidae)

+ velehutiovití (Heptaxodontidae)

nutriovití (Myocastoridae)

Všechny čeledi se dále dělí na podčeledi, rody a druhy.


Dvě třetiny všech hlodavců tvoří pouhé dvě čeledi: křečkovití a myšovití. Doma se chovají kromě těchto dvou čeledí také zástupci veverkovitých, činčilovitých nebo osmákovitých. Na hlodavce z dalších čeledí se můžete zajít podívat do zoologických zahrad. Např. v pražské ZOO najdete dikobrazy, urzony, hutie, noháče, kapybary a další, plzeňská ZOO má velkou kolekci drobných myšovitých hlodavců, setkáte se tam ale i s tarbíky nebo s krysou obrovskou, která je veliká téměř jako kočka. 

   

Na obrázku vidíte dikobrazy, kapybary a akuči zelené z pražské ZOO. 

Společným znakem všech hlodavců je chrup: špičáky chybějí, řezáky jsou přeměněny v zuby hlodavé. Řezáky vyrůstají obloukovitě z horní i dolní čelisti, a protože jsou většinou bez kořenů, mají neukončený růst. Sklovina pokrývá pouze jejich přední stranu, na špičce vzniká v důsledku nerovnoměrného obrusu ostrá hrana. Latinský název řádu je Rodentia, ten je odvozen od latinského „rodere“, což znamená hlodat. Řezáky dorůstají celý život, zvířata si je proto musí neustále obrušovat. Na to bychom měli myslet při jejich chovu a dopřát jim dostatek příležitostí k hlodání. Zuby, které nejsou obrušovány, přerůstají a znemožňují zvířatům jíst a pít. V takovém případě je nutné vyhledat zvěrolékaře, který zuby zkrátí.


K nejvyvinutějším smyslům hlodavců patří čich a sluch. Hlavní roli při dorozumívání hrají pachové podněty. Na těle hlodavců se nalézá velké množství pachových žláz, např. na čenichu, na břiše, na bocích nebo pod ocasem. Když k sobě pustíte dvě zvířata, můžete pozorovat, jak se nejdříve očichají na těchto místech a teprve potom se rozhodnou jestli dojde k boji nebo jestli uzavřou příměří.

Sluchové vjemy hlodavců se pohybují většinou na frekvenci mezi 40- 90 kHz, tedy mimo dosah lidského ucha, ale zvířata dokáží vydávat i další zvuky, které slyší i člověk (mezi velice „upovídané“ hlodavce patří např. morče).

Dalším dobře vyvinutým smyslem je hmat, hlavně u hlodavců s noční aktivitou. Většina hlodavců poměrně špatně vidí, a proto je pro ně hmat velmi důležitý. Kolem čenichu mají tato zvířata husté hmatové vousky. Díky nim dokáže hlodavce např. rychle zjistit, zda se vejde do nějaké díry.


Dalším typickým znakem hlodavců je jejich schopnost rychlého rozmnožování. Ta vznikla zřejmě jako obrana proti různým predátorům. V přírodě se mnoho hlodavců ani nedožije dospělosti, ale ti, kterým se to podaří, se neuvěřitelně rychle množí.  Počet mláďat dosahuje u některých druhů až kolem dvaceti. Ale i přes jejich vynikající rozmnožovací schopnost a přizpůsobivost nemají někteří hlodavci šanci obstát v konkurenci člověka. Myši nebo potkani si vedle něj sice žijí spokojeně a ani neustálé lidské pokusy o jejich vyhubení je neohrozí. Ale existuje i mnoho druhů hlodavců méně přizpůsobivých, kterým člověk bere jejich životní prostor. Jejich počet se rapidně snižuje a dostávají se na seznam chráněných živočichů. Mezi druhy kriticky ohrožené patří bobr evropský, plch zahradní, sysel obecný, dalšími ohroženými hlodavci je např. křeček polní, plch lesní, plch velký nebo veverka obecná, kterou většina z nás považuje za zcela běžného obyvatele lesů a parků.

První hlodavci se objevili v pozdním paleocénu (před 57 mil. lety). K jejich rozkvětu došlo teprve na přelomu oligocénu a miocénu (38- 26 mil. let), čeleď myšovitých vznikla až koncem třetihor v pliocénu. Jedná se tedy o poměrně mladý řád. 


 

Hlodavci jako domácí zvířata


Hlodavci jako domácí zvířata jsou velmi oblíbení. Z neoficiálních sčítání vyplývá, že hned po psech jsou to nejhojněji chovaní domácí miláčkové. Pořídit si domů hlodavce má samozřejmě své výhody i nevýhody.

Hlodavci nejsou tak inteligentní jako psi. Nikdy se (až na výjimky) nenaučí přiběhnout na zavolání, nebudou vám dělat různé kousky a většinou ani nestojí o nějaké mazlení. Nemůžete s nimi chodit na procházky, a když už to přece jenom uděláte (třeba s potkanem), můžete se setkat i s odmítavými a nepřátelskými reakcemi.

Hlodavci jsou ale ideálními zvířaty pro lidi, kteří mají málo času a často nebývají doma. Protože nejsou tolik závislí na naší pozornosti (nechováte-li pouze jedno jediné zvířátko na mazlení), vydrží celé dny sami, aniž by jim to vadilo. Stačí jim, mají-li dostatek krmení a můžete je nechat i dva až tři dny samotné (samozřejmě jen v nutných případech). Výhodou také je, že si zájemce může vybrat z velkého množství druhů, velikostí, barev, každý si najde zvířátko podle svého vkusu. Většina hlodavců je aktivní v noci. To může být dobré právě pro lidi, kteří se vracejí večer z práce a chtějí si své miláčky užít. Existují ale i hlodavci s denní aktivitou. Ti jsou vhodnější v případě, že je chováme v místnosti, ve které i spíme. Noční zvířátka dokáží nadělat pěkný rámus, takže i to může být jedním z kritérií při výběru našeho budoucího spolubydlícího (spolubydlících).

Existují jak hlodavci společenští, tak i vyložení samotáři. Před koupí jakéhokoli hlodavce by se měl zájemce dostatečně informovat o všech potřebách vybraného zvířátka a dobře zvážit, jestli se právě tento tvoreček k němu hodí. Chtěla bych varovat před náhodnými koupěmi. Většina hlodavců sice nežije příliš dlouho, ale i tak je jejich pořízení závazkem na nějakou dobu a každý by měl zvířátku nabídnout možnost prožít co nejlepší život. A to je možné pouze tehdy, bude-li člověk o svém zvířeti vědět co nejvíce.

 


center">


html>