Hraboš Guentherův


Hraboš Guentherův

anglicky: Guenther’s vole

německy: Levante Wühlmaus

Řád: hlodavci

Podřád: veverkočelistní (Sciurognathi)

Čeleď: myšovití (Muridiae)

Podčeleď: Hrabošovití (Arvicolinae)

Rod: Microtus

Druh: Microtus Guentheri

Velikost: 11-15 cm, délka ocasu cca. 2 cm

Váha: 18 - 60 g

Délka života: cca. 2 roky

Pohlavní dospělost: ve 20 –40 dnech života

Doba březosti: 19 - 21 dní

Počet mláďat: 1 - 4


Když se řekne hraboš, představí si většina lidí spíše neoblíbeného škůdce polí a zahrad než roztomilého domácího mazlíčka. I přesto se poslední dobou kromě oblíbených myšek, pískomilů nebo křečků začínají chovat stále častěji i zástupci hrabošovitých. Podčeleď Microtinae (někdy se setkáme také s označením Arvicolinae) zahrnuje 26 rodů s celkovým počtem asi 150 druhů. Navzdory tomuto velkému množství se v lidské péči chová pouze několik druhů hrabošovitých: norníci (rod Clethrionomys), dále rody Microtus a Lasiopodomys. Zřejmě nejpopulárnějším hrabošem je pestruška písečná (Lagurus lagurus), šedý hlodavec s nápadným černým pruhem na zádech. Chov těchto hlodavců je velmi podobný, já se zde budu věnovat především dalšímu zástupci tohoto rodu, a sice hraboši Guentherovu (někdy je také nazýván hraboš levantský, Microtus Guentheri). Tato zvířátka vynikají celou řadou předností: mají velice zajímavé chování, jsou nenároční, vhodní i pro začátečníky.

Podčeleď Microtinae (někdy se setkáme také s označením Arvicolinae) zahrnuje 26 rodů s celkovým počtem asi 150 druhů. Navzdory tomuto velkému množství se v lidské péči chová kromě pestrušky pouze několik druhů hrabošovitých.Všechny hraboše poznáte na první pohled podle jejich typického vzhledu. Jsou dokonale přizpůsobeni způsobu života v podzemních norách. Tělo všech hrabošovitých je protáhlého válcovitého tvaru, mají malá ouška a krátké ocásky. Trošku připomínají známější křečíky. Ale pozor, i když vypadají roztomile, nejsou to na rozdíl od křečíků žádní domestikovaní mazlíčci. Jsou to zvířata divoká, a i když si časem na přítomnost člověka zvyknou, někdy si i vezmou krmení z ruky, nestojí o žádné hlazení a mazlení a dokáží nám to svými zoubky dát jasně najevo. Jsou to zvířátka vhodná pouze na pozorování, ale svým zajímavým chováním nám tento „nedostatek“ určitě vynahradí.

Hraboš Guentherův je rozšířen od Libye přes Sýrii, Izrael, Libanon, Turecko, východní Bulharsko až po Řecko. Dává přednost suchým, otevřeným biotopům se skrovnou vegetací, ale obývá i pastviny a kulturní krajinu. Zde si staví rozsáhlé systémy nor se třemi až čtyřmi východy. Každý takový systém obsahuje pouze jednu hnízdní komoru. Ve svém chování se podobají většině jiných druhů hrabošů. Odlišují se pouze dobou aktivity. Zatímco většina hrabošů je především noční, hraboš Guentherův je aktivní střídavě ve dne i v noci. Podobně jako většina hrabošovitých hlodavců jsou i hraboši Guentherovi velmi společenská zvířata. Proto by se měli chovat vždy minimálně po dvou, při dostatku místa jsou ideální skupiny 4 až 6 jedinců. Počet samic by měl být vždy vyšší než počet samců.


Ubytování

Jak již napovídá název hraboš, hrabání nor je základní potřebou všech hrabošů. S tím souvisí i výběr ubikace. Klece jsou naprosto nevhodné, doporučuji vyšší terárium, aby se do něj dala dát vysoká vrstva podestýlky (min. 15 cm), ve které si hraboši staví chodbičky a nory. Jako podestýlka se mi nejlépe osvědčily piliny pro drobné hlodavce smíchané se senem. V této směsi hraboší chodbičky dobře drží a seno navíc slouží i jako potrava. Je ale třeba seno neustále doplňovat, protože při jeho nedostatku ho hraboši sežerou a všechny jejich stavby se jim zřítí. Do vrstvy podestýlky jim dávám např. rozpůlený kokosový ořech nebo úkryty z kůry, hraboši si je zakomponují do tunelů a ty jim pak lépe drží. V kokosovém ořechu si vybudovali hnízdo na spaní.

Žádné větve či jiné zařízení na šplhání není potřeba, hraboši se většinu času zdržují pod zemí a ven vylézají pouze na krmení.


Krmení

Hraboši jsou především býložravci, tomu by mělo odpovídat složení jejich potravy. V přírodě se živí různými kořínky, výhonky, trávou, bobulemi a dokonce houbami. V lidské péči jim nabízíme hlavně dostatečné množství sena nebo v létě trávy, dále kořenovou zeleninu jako např. mrkev nebo řepu, oblíbená je také okurka. Jako doplněk potravy jim podávám také směs zrní, občas pár slunečnicových semínek nebo ořechy. 

Hraboši jsou v přírodě zvyklí na potravu, která obsahuje pouze malé množství jednoduchých uhlohydrátů. Proto by neměli dostávat žádné sladké ovoce. Naopak velice důležitý je přísun vlákniny (seno, tráva, zelenina). Při větším přísunu ovoce by se mohlo stát, že hraboši onemocní cukrovkou (podobně jako např. pestruška písečná, Lagurus lagurus).

V literatuře se také doporučuje podávání živočišných bílkovin v podobě moučných červů nebo cvrčků, ale moji hraboši si na to nepotrpí, červi se vždycky rozlezou po teráriu a cvrčci utečou, ale hraboši si jich nevšímají.