Křeček zlatý

(syn. Křeček syrský)


 anglicky: Golden Hamster

německy: Goldhamster


Řád: hlodavci

Podřád: veverkočelistní (Sciurognathi)

Čeleď: myšovití (Muridiae)

Podčeleď: křečci praví (Cricetinae)

Rod: Mesocricetus

Druh: Mesocricetus auratus (Waterhouse, 1839)

Velikost: ca. 18 cm

Váha: až 130 g

Délka života: 2-3 roky

Pohlavní dospělost: 6-8 týdnů

Doba březosti: 15-18 dní

Počet mláďat: až 12

Doba kojení: ca. 3 týdny


Křeček zlatý je jedním z nejoblíbenějších domácích zvířat a také nejrychleji se rozmnožujícím savcem na světě.

Oblast rozšíření křečka zlatého je velice omezena, žije pouze na severozápadě Sýrie. Jeho domovem je kopcovitá krajina v nadmořské výšce asi 500 až 600 m.n.m. s typickým pouštním klimatem. O životě křečka zlatého v jeho přirozeném prostředí existuje jen málo informací. Podobně jako náš křeček polní staví křeček zlatý podzemní chodby, ve kterých tráví den. Je aktivní za soumraku a v noci. Součástí jeho chodeb je i „místnost“, kde si ukládá zásoby, hlavně obilí.

Křeček zlatý byl poprvé vědecky popsán v roce 1839. Poté se pro výzkumníky na 100 let jakoby ztratil, i když byly pořádány časté vědecké výpravy do Sýrie. Teprve v roce 1930 se podařilo zoologovi Aharonimu odchytit samičku s osmi mláďaty. Tři zvířata přežila transport na Hebrejskou univerzitu v Jeruzalémě, kde se z nich za jediný rok podařilo odchovat asi 300 křečků. Další odchyt tohoto křečka ve volné přírodě se podařil až v roce 1970. Velká většina dnes chovaných křečků zlatých jsou tedy potomci křečků odchycených Aharonim v roce 1930.

Z laboratoří se křečci dostali postupně do domácností. První klub pro chov křečků vznikl v roce 1945 v Anglii. Zlatá barva, která mu dala jméno, postupně mizí a objevují se nejrůznější barevné variety. Vedle normálních krátkosrstých byli vyšlechtěni také křečci dlouhosrstí a kudrnatí (rexové). Četla jsem i o křečcích bezsrstých, ale ti jsou očividně vzácní a netěší se takové popularitě jako bezsrsté myši a potkani. Osobně si takového křečka ani nedovedu představit. Prodejci nabízí neustále nějaké novinky, můžete si koupit např. křečka medvědího nebo pandu, ale pořád se jedná o stejný druh, tedy o křečka zlatého. Nejnovějším „hitem“ jsou strakatí křečci dalmatini.


Křeček samotář:

Křečci jsou od přírody samotáři, proto je nejlepší chovat každého ve vlastní kleci. Se stejným pohlavím se nesnesou, pouze v době páření jim nezbude nic jiného, než přijmout na krátkou dobu partnera. Ale i tak mohou někdy vzniknout problémy. Budete-li chtít seznámit samce se samicí, dejte buď samičku k samci nebo je seznamte v neutrálním prostředí. Nikdy nedávejte samce do ubikace samice. Samičky jsou totiž agresivnější a mohlo by dojít ke zranění samce. Křeček zlatý se dá dobře ochočit, zachováváte-li určitá pravidla. Jedná se o nočního tvora, proto ho nikdy nebuďte přes den jenom proto, že si s ním chcete hrát. V tu chvíli by se z přátelského medvídka mohla stát prskající koule, která neváhá použít na ochranu svého klidu i zoubky. Počkejte, až se večer probudí, postará se o svoji toaletu a vyleze z hnízda. Pak ho můžete zvednout z klece, nechat proběhnout po stole nebo dokonce v nějaké menší místnosti. Můj křeček běhá rád a když už ho to nebaví, dokonce přiběhne ke mně, nechá se hladit, chytit a odnést zpátky do klece. Samozřejmě každý křeček je jiný, ale většinou jsou k lidem přátelští a jen zřídka kousnou. Podle zkušeností známých chovatelů je k ochočení vhodnější samec.


Ubytování:

Pro ubytování křečka můžete použít jak klec, tak skleněné akvárium. Čím větší, tím lepší. Když ho budete pouštět ven a věnovat se mu, stačí mu menší klec, než když bude stále sám. Dno posypte kukuřičnou drtí nebo hoblinami. Křeček potřebuje klidné místo ke spaní. Může to být domeček, ale stačí i vyšší vrstva hoblin, sena a třeba ubrousků, kde si sám vybuduje hlubokou noru. Někdy mám pocit, že se mi křeček někde ztratil, ale on se dokáže tak zahrabat, že ho vůbec není vidět.

Jsou to velice čistotná zvířátka, nikdy si neudělají záchod na místě kde spí. Chodí poctivě do jednoho rohu a často pozoruji, jak si můj křeček dokonce vybírá bobky z hnízda a nosí je na jednu hromádku do svého toaletního rohu. Proto je vhodné zjistit, kde si založil záchod a ten potom častěji čistit. Jednou za dva až tři týdny (podle velikosti klece) je ale nutné vyčistit celou ubikaci.


Pohyb:

Křečci potřebují hodně pohybu. Vždyť ve volné přírodě naběhají při shánění potravy mnoho kilometrů za noc. Řešením tohoto problému v zajetí je např. kolo na běhání. Musí být ale dostatečně velké, protože do malého křeček ani nevleze. Mělo by mít v průměru asi 23 cm. Může se stát, že se křeček stane na kolotoči přímo závislý, potom mu ho dávejte pouze na několik hodin denně.

Klec má tu výhodu, že se po ní dá šplhat. Skleněné akvárium tuto možnost nenabízí, proto mu do něj dejte alespoň nějaké větve, kameny, prolézačky nebo natažený provaz (což samozřejmě platí i pro klec), aby se zvědavý křeček nenudil. Často ho berte ven a hrajte si s ním. Sedět celý večer v prázdné kleci nikoho nebaví. Zvědavý a čilý křeček žije déle!


Krmení:

Základním krmivem pro křečky je směs zrní. Můžete si ji namíchat sami nebo koupit již hotovou v obchodě s chovatelskými potřebami. Zjistila jsem ale, že podomácku vyrobená směs křečkovi chutná mnohem víc, můžete ji také měnit podle toho, co máte zrovna po ruce a podle chuti vašeho zvířátka. Kupované směsi jsou příliš monotónní. K nim přidávejte často kousky ovoce a zeleniny. Asi dvakrát týdně potřebuje křeček bílkoviny. A pamatujte také na broušení zubů. Samozřejmostí je neustálý přístup k čerstvé vodě. 


Rozmnožování:

Jak už jsem psala, křeček se množí nejrychleji ze všech savců. Jeho doba březosti je v průměru pouhých 16 dní. Mláďata jsou plodná již v pěti týdnech života. Ale je dobré počkat a poprvé je připustit zhruba ve 4 měsících. Zvířata k sobě dávejte pouze po dobu páření, potom je nutné je zase ubytovat odděleně. Samička potřebuje na odchov mláďat klid, jinak může dojít ke kanibalismu. Ve 4 týdnech můžete malé křečky oddělit od matky.