Mnohonožky


Kmen: Členovci (Arthropoda)

Podkmen: Vzdušnicovci (Tracheata)

Třída: Mnohonožky (Diplopoda)

 Mnohonožky (Diplopoda) jsou jakousi specialitou v našich teráriích. Uznávám, že ne každému se musí líbit, ale určitě jsou to velmi zajímavá zvířátka.

Mnohonožky patří spolu s drobnuškami, stonoženkami a stonožkami do podkmene vzdušnicovců. Drobnušky a stonoženky jsou velice vzácné a nenápadné, zatímco stonožky a mnohonožky patří k hojným obyvatelům i našich českých lesů. Lidé si často tyto dvě třídy pletou (dokonce i v jednom odborném pořadu v televizi ukazovali velkou madagaskarskou mnohonožku a mluvili o ní jako o stonožce). Přitom jsou tito živočichové naprosto rozdílní. Prvním rozdílem je odlišný způsob života. Mnohonožky jsou pomalí tvorové, živící se rostlinnou potravou, především tlejícím listím a jiným rostlinným materiálem. Naopak stonožky jsou velice rychlé a dravé. Tropická stonoha rodu Scolopendra dokáže ulovit a sežrat dospělou myš. Tyto stonohy jsou jedovaté a mohou být nebezpečné i člověku. Dalším rozdílem mezi mnohonožkami a stonožkami je jejich tvar těla. Mnohonožky mají válcovité tělo. Nohy jim vyrůstají na spodní straně těla. Stonožky jsou placaté a dlouhé nohy mají po straně těla, což jim umožňuje rychlý pohyb. Mají také menší počet nohou než mnohonožky, ale nikoli sto, počet nohou se liší druh od druhu.  

Ephibolus pulchripes


Tělo mnohonožek je opancéřované a velice tvrdé. Protože mnohonožky nedokážou nepříteli utéci, musí se bránit jinak. Dokážou se pěvně svinout do klubíčka, měkké břicho s nohama je uvnitř. Když to nepřítel ani tak nevzdá, začnou vypouštět páchnoucí a jedovatý obranný sekret. Člověku tím nijak neublíží, ale citlivým a alergickým lidem může způsobit vyrážku. Proto raději mnohonožky nikdy násilím nerozmotávajte. Madagaskarští lemuři využívají mnohonožky jako jakousi drogu. Chytají je a koušou, mnohonožky začnou vypouštět sekret, kterým si lemuři natírají tělo. Jsou přitom opravdu zdrogovaní. Vědci zatím nepřišli na to, proč to lemuři dělají, domnívají se, že by jim mnohonožčí pach mohl sloužit jako repelent proti hmyzu. Mnohonožek existuje asi 10- 12 tisíc druhů. Liší se počtem článků a samozřejmě velikostí. Nejmenší druhy (žijící i u nás) mají jen několik milimetrů, největší tropický druh  Archispirostreptus gigas dorůstá až 30 cm. Stavba těla je u všech mnohonožek stejná. Na každém tělním článku (kromě prvních čtyř) mají dva páry nohou, na hlavě jeden pár tykadel, kusadla a jeden pár částečně srostlých čelistí. Pohlavní orgány obou pohlaví se nalézají na třetím tělním článku. Mnohonožky se rozmnožují vajíčky, vylíhlá mláďata mají menší počet článků než dospělí jedinci. Do dospělosti se několikrát svlékají.  

Telodeinopus aoutii


Chovatelsky zajímavé jsou především velké tropické druhy, které se vyskytují v mnoha barevných variacích. Zjednodušeně řečeno, nejjednodušší je chov druhů afrických. Je zde z čeho vybírat. Můžete se rozhodnout pro již jmenovaný Archispirostreptus gigas pocházející ze Somálska, Keni, Tanzánie a Mosambiku. Kdo by chtěl něco menšího, může si vybrat třeba krásně zbarvený (hnědé tělo, růžové nohy) Spirostreptus hamatus z Tanzánie nebo Telodeinopus aoutii z Toga a Ghany. Většina druhů z rodu Spirostreptus se dá dobře chovat v domácích podmínkách. Nenáročný je také Ephibolus pulchripes z Keni. Jak už jeho jméno napovídá, je to opravdu velmi krásný druh s vyvinutým pohlavním dimorfismem. Samci jsou černí a lesklí s výrazně červenýma nohama, samice jsou naopak matné a nohy mají o něco světlejší. Tyto druhy také patří k těm, které se u nás chovají nejběžněji.

Chtěla bych varovat před druhy z Madagaskaru. Tam totiž žijí mnohonožky v deštných pralesích se specifickým klimatem, které se v našich podmínkách nedaří napodobit. Tyto druhy potřebují vysokou vzdušnou vlhkost a časté mlhy a i když přežijí naši zimu, hynou většinou během horkého léta. Bohužel k těmto druhům patří právě ty nejkrásnější, např. z rodu Spirobolidae, nabízené také pod anglickým názvem „Firemillipede“, tedy ohnivá mnohonožka. Jsou nádherně rudě červené se žlutýma nohama, proto nejednoho začátečníka zlákají k nákupu a pak toho lituje (i já jsem prošla touto zkušeností). Samice u mě nepřežila ani měsíc, samec živořil asi půl roku, ale pak nastala vedra a uhynul.

Velké mnohonožky žijí i v dalších částech světa, v USA, v Karibiku i v Asii, ale s chovem těchto druhů zatím zkušenosti nemám. 

Krmení


Jak na to

A nyní už se konečně podívejme na chov mnohonožek doma v teráriu. Není to nic složitého, chov těch odolnějších druhů zvládne opravdu každý. Nepotřebujete žádné osvětlení ani vytápění, stačí terárium nebo vysloužilé akvárium s víkem.Minimální rozměry by se měly pohybovat od cca. 40 x 20, jinak samozřejmě záleží na velikosti chovaného druhu. Většinou se řídíme pravidlem, že terárium by mělo být aspoň jednou tak dlouhé než jsou jeho obyvatelé. Pro Archispirostreptus gigas bychom tedy potřebovali terárium min. 60 x 30, ale raději ještě větší. Základním předpokladem úspěšného chovu je vhodný substrát. Jak už jsem psala, mnohonožky se živí především tlejícím rostlinným materiálem, je tedy nejlepší nabídnout jim takový substrát, který jim bude chutnat. Nelekejte se, mnohonožkám chutná skoro všechno, nejlépe se osvědčil substrát pro chov zlatohlávků. Skládá se z dubové nebo bukové hrabanky. Můžete si ho připravit sami nebo koupit na chovatelských burzách. Protože mnohonožky potřebují na tvorbu krunýře vápník, smíchejte substrát s jemným pískem pro činčily nebo do něj dejte nadrcenou sépiovou kost, případně vaječné skořápky. Substrátu dejte vrstvu aspoň 10 cm vysokou, aby se do něj mohly mnohonožky přes den zahrabat. Jedná se o noční zvířata, která nemají ráda světlo, takže většinu dne tráví zahrabaná pod substrátem, nebo je najdete pod kůrou, mechem…Dejte jim tam tedy dostatek podobných úkrytů. I když by mnohonožkám teoreticky stačil jako potrava substrát, je lepší je přikrmovat. Chutná jim salátová okurka, sladké přezrálé ovoce, ale i třeba žampiony nebo kukuřice z plechovky. Čas od času jim přijde vhod i nějaká ta bílkovina, v přírodě v podobě mrtvých zvířat, doma dávám přednost namočených sušenkám pro psy nebo sušeným krabům Gammarus. Fantazii se meze nekladou, zkuste i další pochoutky jako vařené brambory, namočený chleba atd.

Terárium by mělo stát na temném místě s vyšší vzdušnou vlhkostí. Já je mám v koupelně, tam se jim moc líbí, jsou aktivní i ve dne, ale můžete jim najít i jiné místo. Hlavně by tam nemělo svítit slunce, aby se vám mnohonožky neuvařily. Substrát vlhčím několikrát týdně v závislosti na počasí. Neměl by být mokrý, ale ani příliš vyschlý. Prostě tak akorát. Teplota jim vyhovuje pokojová.

 Jednou za čas se vám stane, že jindy aktivní mnohonožky najednou na pár týdnů úplně zmizí a nevylézají. Není důvod propadat panice, pravděpodobně se chystají svlékat. Svlékání je asi nakažlivé, protože velice často se svlékají hromadě, a to dokonce i mnohonožky různého stáří. Svlékání je pro mnohonožky náročná a mnohdy nebezpečná záležitost. Několik dní před svlekem nežerou, svinou se do klubíčka a vypadají skoro jako mrtvé (pozor, abyste je opravdu nepovažovali za mrtvé a neodstranili). Během této doby zesvětlají a jednoho dne jim praskne kůže na břiše. Pak se z ní pomalu začnou dostávat, ale ještě několik dní v ní zůstanou ležet. V době svlékání jsou naprosto bezbranné. Celý proces svlékání trvá asi týden až měsíc (podle druhu). Pak zase vylezou na povrch a jsou krásně lesklé, jako nové. Nevím přesně, kolikrát za život se mnohonožky svlékají, ale většinou dospívají tak dva roky (některé druhy dokonce 5 let), svlékání probíhá přibližně jednou za čtvrt roku, ale to je jen můj odhad. Některé druhy se svlékají i po dosažení dospělosti. Mnohonožky mohou žít poměrně dlouho, největší druhy i přes deset let.

V jednom teráriu můžete chovat mnohonožky různých druhů, jsou snášenlivé a nijak si neubližují. Také můžete kdykoli přidat nové jedince do skupiny, nevznikají při tom žádné problémy. 

Mnohonožka na útěku


Rozmnožování

Mnohonožky mají jako většina členovců oddělené pohlaví. U některých druhů je výrazný pohlavní dimorfismus, u jiných poznáte samce od samice pouze podle pohlavních orgánů. 

Jak rozeznat samce od samice

Je to jednoduché. Mnohonožku si dejte na nějakou průhlednou podložku, abyste ji mohli dobře pozorovat (vezmete-li ji do ruky, pravděpodobně se vám smotá a nic neuvidíte). Pohlavní orgány se nacházejí na třetím tělním článku, tedy hned za hlavou. U samice nic neuvidíte, ta tam má prostě dva páry nohou. Samce poznáte tak, že mu tam pár nohou chybí, ten je nahrazen tzv. gonopodami, což jsou "nožičky" na zachycení samice při páření. Normálně jsou zataženy, takže nejsou vidět. Jednoduše řečeno, když mnohonožce chybí na třetím článku nohy, je to samec. Je lepší to vidět, na www.diplopoda.de jsou krásné fotky. 

Po páření samice naklade oválná vajíčka, ze kterých se líhnou malé mnohonožky. Ty jsou maličké, často skoro průsvitné a mají mnohem menší počet článků. S každým svlékáním se tento počet zvětšuje až po jednom až pěti letech dosáhnou dospělosti. Rozmnožit mnohonožky se mi bohužel zatím nepodařilo, asi to bude tím, že se ke mě vždycky dostala skupina buď několika samic nebo samců od stejného druhu. Ale pohlavní přitažlivost zřejmě funguje i mezidruhově, samci druhu Ephibolus pulchripes už se několikrát pokoušeli pářit se samicemi druhu Telodeinopus aoutii. Bohužel (nebo spíš naštěstí) se jim to nepodařilo. 


Archispirostreptus gigas


="_self">

Archispirostreptus gigas


/html>