Morče


anglicky: Guinea Pig, stále častěji také Cavy

německy: Meerschweinchen

francouzsky: Cochon d’Ind


Řád: hlodavci

Podřád: dikobrazočelistní (Hystricognathi)

Čeleď: morčatovití (Caviidae)

Podčeleď: morčata (Caviinae)

Rod: Cavia

Druh: Cavia aperea porcellus

Velikost: až 35 cm

Váha: kolísá podle rasy, šlechtěná morčata samečci až 1500 g, samičky 800 g

Délka života: průměrně 6 let, může se dožít i 10 let při dobré péči

Pohlavní dospělost: samci ve dvou měsících života, samice ve 28 až 35 dnech života

Délka březosti: 58 až 72 dní

Počet mláďat: 1- 6, většinou 2-3

Doba kojení: až 4 týdny


Dnešní domácí morčata jsou domestikovanou formou morčete divokého (Cavia aperea).


Historie:

Domestikace morčat proběhla již ve starých indiánských kulturách peruánských And. Domovem morčat je území dnešního Čile, Peru, Bolívie a Kolumbie, kde žily dříve skupiny divokých morčat ve výšce 3000 až 4200 m.n.m.

Morče bylo původně důležitým zvířetem poskytujícím maso. Málokterý milovník morčat si dovede představit, že k tomuto účelu jsou morčata užívána ještě dnes. V Peru je dnes chováno pro maso asi 67 milionů morčat a roční produkce morčecího masa činí přibližně 17 000 tun.

Kostní nálezy dokazují, že lidé morčata využívali jako zdroj potravy již v době 7000 – 4000 př.n.l. V té době se však ještě jednalo o divoká zvířata, která patřila k lovné zvěři. Teprve v období asi 4000 – 1000 př.n.l. začali lidé morčata chovat. Když Španělé dobyli v 16.st. části jižní Ameriky, našli zde morče jako plně domestikované domácí zvíře vyskytující se v několika barevných variantách. Inkové jej využívali nejen jako zdroj masa, ale také k náboženským účelům.

Nejpozději ve 2. pol. 16.st. se morčata dostala do Evropy. Jako první je popisuje švýcarský přírodovědec Konrad Gesner ve své knize Historia Animalium (vyšla v letech 1551- 1558).

Jako domácí zvířata se morčata začala chovat v 19.st., a to hlavně v Anglii. Opravdu populárními se stala ale až po druhé světové válce. Tehdy se o nich objevily i odbornější informace, ale bohužel se začala využívat i jako pokusná zvířata.


Pojmenování:

Morčata nikdy nežila u moře nebo dokonce v moři. Jak tedy přišla ke svému jménu (německy Meerschweinchen = mořské prasátko)? Dobyvatelé pojmenovali tato pro ně zcela neznámá zvířata „indická prasátka“ (francouzsky cochon d’Inde). V Evropě se morčata stala exotickou senzací. V Anglii se za ně platila celá guinea, což bylo tehdy hodně peněz. Odtud také pochází jejich anglický název guinea pig. Svým pískáním a zřejmě i tvarem těla připomínala morčata prasátka, proto už se tohoto jména nezbavila. A protože byla přivezena přes moře, dostala přívlastek mořská.


Sociální chování:

Morčata jsou sociálně žijící zvířata, proto by měla vždy být chována ve skupinách nebo alespoň ve dvojicích. Jednotlivě drženému morčátku bude smutno, i když mu věnujeme hodně času. Morčata si spolu celý den „povídají“, mají vyvinutou celou škálu zvuků, kterými spolu udržují kontakt. I při sebelepší péči mu tuto každodenní konverzaci nedokážeme nahradit.

Mohou se chovat ve skupinách, v páru nebo ve dvojicích stejného pohlaví. Dvě samičky jsou ideální, ale ani samci většinou nedělají potíže, když jsou spolu od mládí a dobře se znají. Jenom nikdy nesmí poznat samičku. Stačí, aby jeden byl chvíli se samičkou a ten druhý už ho nemusí nikdy přijmout.

Je také možné mít vykastrovaného samce se samicí. Kastrace morčat se provádí běžně, ale mě tenhle zákrok trochu děsí. Určitě bych doporučovala předem si rozmyslet, jestli je to opravdu nutné a probrat všechna pro i proti se zvěrolékařem. Ten vám podá i informace o finanční stránce, která také může hrát důležitou roli.



Slovníček morčecích zvuků:

Zvuk

Co znamená

vysoké hlasité pískání

mám hlad, chci na sebe upoutat pozornost, tady jsem, věnuj se mi

„povídání si“- vydává nepřetržité tiché nebo i hlasitější pískavé zvuky

kontaktní zvuky mezi zvířaty nebo i mezi morčetem a člověkem, někdy přeroste i v „hádání se“- morčata stojí se zdviženými hlavami a hrozí si

temné „vrkání“

sexuální vzrušení

cvakání zubů

strach, varování

krátké zavrčení

něco se mi nelíbí (hlavně nějaký zvuk)

vysoké zapísknutí, např. při neopatrném doteku nebo při zvedání

bolí to, pusť mě


Ubytování:

Při výběru ubytování pro morčátko máme několik možností. V každé prodejně chovatelských potřeb jsou k dostání nejrůznější klece nebo plastové boxy. Asi nejlepším řešením je chovat morčata v kleci. Jsou totiž velice zvědavá, ráda sledují, co se kolem děje a mříže klece jim navíc umožňují blízký kontakt s ošetřovatelem. Chceme-li morčatům umožnit pobyt na čerstvém vzduchu, dá se vršek klece snadno sundat a přenést na trávník, kde vytvoří chráněný výběh. Také manipulace s klecí je lehká. To oceníte hlavně při jejím čištění. Nevýhodou klecí je, že morčata budou hlodat do mříží, což dělá příšerný rámus. Takhle vás může morčátko dost dobře vydírat, protože chytré zvířátko brzy pochopí, že vám ten hluk vadí, a bude tak dlouho hlodat, dokud nedostane nějaký pamlsek. A věřte mi, takový „hlodavý“ budíček v pět ráno není nic příjemného. Navíc z klece neustále vypadává podestýlka.

Variantou klece je celoplastový box. Ten je také lehký a snadno se s ním zachází, jenom odpadá ta nepříjemná zvuková kulisa. Ale zároveň chybí zvířatům přímý kontakt s okolím. Skleněná akvária bych nedoporučila, jsou těžká a špatně se čistí.

Kdo má šikovné ruce (nebo aspoň šikovného tatínka či dědečka), může si domov pro morče sám vyrobit. Výhodou takového vlastního výrobku je, že nejste omezeni nabízenými rozměry. Já měla několik let velkou dřevěnou bednu (asi 1,5m dlouhou a 60 cm širokou), ve které jsem odchovala několik generací morčat a několik králíků. Dno měla vylepené linoleem a z vrchu byla pokryta drátěným pletivem. Většinou ale byla stejně otevřená, protože morčata nejsou moc šikovní skokani, takže se ani nesnažila utéct.

Klec (bedýnku, box) s morčaty umístěte na nějaké vyvýšené místo. Neměla by stát na zemi, může tam být průvan a navíc se morčata lekají každého pohybu shora. Ve své domovině byli jejich nepřáteli draví ptáci, proto na to myslete i při zacházení s morčetem. Nikdy je prudce neberte seshora, zbytečně byste je vyděsili.

Pamatujte také na to, že morčata mají mnohem lepší sluch než lidé, a proto nemají ráda hluk. Klec s morčaty by nikdy neměla stát v místnosti, kde např. posloucháme hlasitou hudbu. 

Morčata neskáčou ani nešplhají, takže není nutné jim dávat do klece různé hračky. Naopak nějaké prolézačky by jim mohly i ublížit, zvířátka by mohla spadnout dolů nebo si (např. na žebříčku) zaklínit a zlomit nohu. Stačí nějaký domeček na spaní a větvičky z ovocných stromů na hryzání. U domečku můžou ale někdy vznikat problémy. Moji samci se snáší velice dobře, ale jakmile jim dám domeček, zahájí boje o teritorium. Ten silnější zabere domeček a stačí, aby se k němu ten druhý přiblížil, už ho začne honit a kousat. Takže žijí spokojeně i bez domečku.

Tohle všechno platí pro morčata v bytě. Dají se chovat také celoročně venku, ale s tím nemám žádné zkušenosti.


Krmení:

Čím krmit morčata? Existuje o nich tolik literatury, že to není potřeba všechno opakovat. Takže jenom zhruba. Morčata jsou úplní býložravci, to znamená, že nepotřebují k životu žádnou živočišnou stravu. Stačí jim tráva, seno, zelenina a ovoce. Různé minerální látky a vitamíny dostávají ve směsi zrní pro morčata, kterých je v prodeji nepřeberné množství. Je ale dobré si vždycky podrobně prostudovat složení směsi, aby zvířata nedostávala stále stejnou stravu, ve které může třeba něco chybět. Nejlepší je směsi střídat. Životně důležitý je vitamín C. Morčata jsou spolu s člověkem a primáty jedinými tvory, kteří si vitamín C nedokáží vyrobit v těle a musí ho přijímat v potravě. Oproti člověku ho potřebují mnohem větší množství (v poměru k tělesné hmotnosti), asi 20 mg na den (člověk asi 75 mg). V létě jim stačí tráva, kde je vitamínu C dostatek, hodně je ho také např. v brokolici, paprice, kadeřavé kapustě a v dalších druzích ovoce a zeleniny. Dobré směsi krmení pro morčata jsou také obohaceny o vitamín C. V zimě je lépe přidávat vitamín C v podobě různých přípravků, jako jsou vitamínové kapky, šumivé tablety a pod. Nedostatek vitamínu C vede ke vzniku různých potíží, k neplodnosti nebo ochrnutí. V době březosti a kojení mláďat má samice až 4 ½krát vyšší spotřebu vitamínu C a také mladá a dospívající morčata ho potřebují zvýšené množství. Na to je třeba při odchovu pamatovat.

Samozřejmostí je stálý přísun čerstvé vody, i když při podávání zeleného krmiva morčata pijí málo.


Rozmnožování:

Rozmnožování morčat se daří bez problémů. Samice je březí zhruba dva měsíce a rodí většinou 2-4 mláďata. Ta jsou již zcela vyvinutá, osrstěná a vidí. Již pár dní po narození přijímají tuhou stravu, ale samice je kojí až do 4 týdnů věku. Právě proto, že jsou tak dobře vyvinutá, se často stává, že je netrpělivý chovatel odstaví příliš brzy. Zvířátka pak zůstanou menší, slabší, jsou náchylnější k nemocem.

Morčata jsou poměrně brzy pohlavně dospělá, ale s jejich připuštěním je lepší ještě trochu počkat. Hlavně samice nejsou ve stáří kolem jednoho měsíce v žádném případě tak vyspělé, aby mohly odchovávat mláďata. Optimální je první připuštění ve stáří asi 6 měsíců. První porod by však měl proběhnout do 1 roku života, u starších samic při něm mohou nastat komplikace.


Morčata se chovají v mnoha barvách i druzích srsti. Již u starých Inků se vyskytovaly různé barvy, jejichž spektrum chovatelé dále rozšiřují. Ještě dnes vznikají nová zbarvení. V poslední době jsou v módě hlavně morčata s PP, se kterými se můžeme setkat na mnoha výstavách. Musím se ale přiznat, že se mi tato šlechtěná zvířata vůbec nelíbí. Člověk si je přizpůsobil svému vkusu a když je srovnáme s divokými morčaty, moc podobná si nejsou. Vyšlechtěná morčata jsou mnohem větší, zavalitější, mají visící uši, tupý nos a skoro žádný krk. Vypadají tak trochu líně a (omlouvám se všem chovatelům, je to jen můj názor) hloupě. Já si myslím, že to nejhezčí už příroda vytvořila sama, a proto se mi ze všech morčat líbí nejvíce právě ta divoká.

Různé barvy a struktura srst jsou otázkou vkusu, ale zvířatům většinou nijak neubližují. Horší už je to u tzv. morčat skinny, která nemají srst žádnou. První bezsrstá morčata se objevila už v roce 1979 v USA. Holá mláďata byla při porodu mnohem menší, měla velké množství vrásek a chyběly jim hmatové vousy. Některá zemřela již během prvního týdne života, některá se dožila až devíti měsíců. Tato zvířata byla velice náchylná na různé nemoci a proto se nedařilo je ani rozmnožit. Vědci zjistili, že jim chybí jeden orgán lymfatického systému, což je defekt, který se vyskytuje i u jiných bezsrstých zvířat. Dnes se tento "druh" nazývá Baldwin (angl. bald = holý). Naštěstí se u nás nevyskytuje, chová se pouze v Americe. 

Morčata skinny jsou narozdíl od baldwinů "normální" morčata, pouze bez srsti. Žádný orgán jim nechybí. Jsou chována i v Evropě a zvláště oblíbená jsou ve Skandinávii. Ale ani skinny nejsou příliš zdravá a odolná. Při doteku je nápadné, že tato morčata jsou velice teplá. Je to tím, že bez srsti ztrácejí rychle teplo, a tak se jejich organismus snaží tyto ztráty vyrovnat. Neustále zvýšená teplota těla má za následek špatnou funkci orgánů a zvířata jsou tak více nemocná a také žijí kratší dobu. Máte-li takové zvíře doma, je třeba zvýšené péče. Morčata chovejte při stálé teplotě kolem 21˚C, dávejte jim také energeticky bohatší stravu. Klec by neměla stát na přímém slunci ani v průvanu. Stejná pravidla platí pro všechna bezsrstá zvířata, např. myši nebo potkany



Na závěr ukázka, jak popisoval morčata Brehm ve svém Životě zvířat

Kdo by ho neznal, kdo by v mládí z něho se byl netěšil? Jest ještě šero, ale čím dál tím více se vyjasňuje. Tu i v domě nastane život. Služka byla zaměstnána v kuchyni a přichází s koštětem do pokoje, aby paní vše nalezla čisto a v pořádku, až vyjde z ložnice. Sotva že děvče učinilo krok přes práh, zazní pod skříní pronikavé kvičení. V nejbližším okamžiku objeví se malé, černožlutobílé zvířátko. Rychlý pohyb jeho noh sotva lze pozorovati. Jako malá koule batolí se za služkou kvičíc čím dál tím pronikavěji. Konečně služka shýbne se k malému křiklounu a podá mu kousek housky, který nalezla v kapse, a mazlíček ihned jest upokojen, vezme snídaní z ruky a s chutí ji pojídá. To jest morče, jedno z oněch malých, něžných zvířátek, která tak často bývají chována v pokojích a dětem poskytují mnohých kratochvílí.

Brehm sice morče popisuje humorně, ale dopustil se i několika chyb. Je vidět, že v jeho době se toho o chovu morčat ještě moc nevědělo. Určitě vás napadlo, že morčata přece nekrmíme houskou. Ani jejich volný chov pod skříní si dneska nikdo neumí představit. Dále Brehm ještě doporučuje krmit morčata mlékem (nezkoušejte to!) a obdivuje, jak si „podávají jídlo packami do huby.“  Ale to jsou jen maličkosti, které slavnému vědci jistě odpustíme, protože jinak je jeho popis morčete prostě neodolatelný!


ikdo neumí představit. Dále Brehm ještě doporučuje krmit morčata mlékem (nezkoušejte to!) a obdivuje, jak si „podávají jídlo packami do huby.“  Ale to jsou jen maličkosti, které slavnému vědci jistě odpustíme, protože jinak je jeho popis morčete prostě neodolatelný!