Myš africká 


anglicky: African Pygmy Mouse

německy: Afrikanische Zwergmaus  


Čeleď: myšovití (Muridiae)

Podčeleď: pravé myši (Murinae)

Rod: Mus

Druh: Mus minutoides Smith, 1834

Velikost: 5-7,5 cm i s ocasem

Váha: cca. 12 g

Délka života: 2 roky

Pohlavní dospělost: ????

Délka březosti: 19- 20 dní

Počet mláďat: 2-8, většinou 3-4

Doba kojení: asi 3 týdny


Z „miniaturních“ myší se také někdy chová evropská myška drobná (Micromys minutus)


Minihlodavec:

Myš africká je jedním z nejmenších hlodavců. Pochází z Afriky, kde obývá travnaté oblasti jižně od Sahary. Životně důležitý je pro ni stálý přístup k vodě.

Vzhledem ke své velikosti nejsou myši africké vhodné jako mazlíčci pro děti. Jsou to noční, velice plachá zvířátka, která se hodí spíše pro zkušeného chovatele. Jsou citlivá na stres a na změny, což se může projevit také při rozmnožování. Dodržíme-li ale několik základních podmínek, přinesou nám myši africké mnoho radosti při jejich pozorování.


  


Ubytování:

Jejich chov opravdu není náročný. Stačí i menší akvárium nebo terárium, ale samozřejmě čím větší tím lepší. V kleci se vzhledem ke svojí velikosti chovat nedají. Akvárium musí být dobře zajištěné proti úniku, a to i když je relativně vysoké, protože dokážou výborně skákat (až 30 cm vysoko) a malého uprchlíka by se asi už nikdy nepodařilo chytit. Já používám víko z mušího pletiva, které zároveň zajišťuje dobré větrání. Na dno akvária dávám jemnou kukuřičnou podestýlku. Samozřejmostí jsou nejrůznější úkryty (jsou to zvířátka velice plachá), menší kameny nebo větvičky. Ty ale slouží spíš jako dekorace, protože myšky moc nešplhají, raději se pohybují po zemi.


 


Potrava:

Ani na potravu nemají tyto myšky žádné zvláštní požadavky. Vzhledem k jejich velikosti jim nemůžeme dávat běžnou směs zrní pro hlodavce. Vhodné je krmení pro exotické ptáky (např. andulky), k němu přidávám ovesné vločky a někdy nasekané ořechy. Zelenou potravu téměř nepřijímají, jen občas kousnou do okurky, salátu nebo nějakého sladkého ovoce jako je hroznové víno nebo kiwi. Ideálním zdrojem vitamínů je naklíčené zrní. Nesmí ho být ale příliš velké množství, optimální je asi dvakrát týdně půl čajové lžičky na jednu myšku. Zkoušela jsem také vitamínový prášek, ale jakmile jsem jím posypala zrní, přestaly ho žrát. Velice důležitá je živočišná složka, např. mouční červi, cvrčci a jiný hmyz, ale chutnají jim i sušení říční krabi Gammarus (krmení pro vodní želvy), kousek vajíčka nebo tvarohu. Bílkoviny jsou nezbytné hlavně u březích a kojících samic. Samičkám v době rozmnožování přidávám do směsi zrní také sezamové semínko, které obsahuje mnoho živin.

Stejně jako ostatním hlodavcům jim dávám tvrdý chléb na obrušování zoubků. Je to neuvěřitelné, ale i tak malé zoubky mohou přerůstat.

Neustále musí mít přístup k čerstvé vodě. Vodu jim dávám do mělké misky, ale jiní chovatelé udávají, že se naučí bez problémů pít i z napáječky.

Důležitou podmínkou jejich chovu je teplota. Optimální je 22- 25 stupňů, ale v žádném případě by neměla klesnout pod 20 stupňů, a to ani v noci.



Potomstvo:

Dodržíme- li všechny tyto zásady, jistě se myšky budou cítit dobře a to nám dají najevo tím, že přivedou na svět potomstvo. Nevíme přesně, kdy pohlavně dospívají. Podle mých zkušeností je to poměrně pozdě, všechny samičky začaly rodit až kolem 6 měsíců života. Samička je březí asi 20 dní, rodí mezi 2 až 8, průměrně 3 mláďata (nejvíce jsem zatím měla 6). Není to sice tolik jako u jiných myší, ale necháme- li ji se samečkem stále, může rodit každé tři týdny. I když to se mi zatím nikdy nestalo, myšky si svoji porodnost „kontrolují“, takže jedna samička rodí průměrně jednou za 3 měsíce. Do hnízda se raději nedívejte, překonejte zvědavost, protože samička by mohla mladé opustit nebo dokonce sežrat. Potřebuje klid. Že jsou mláďata v pořádku poznáte tak, že se z hnízda ozývá poměrně silné pískání. Mláďata přicházejí na svět slepá a holá, z hnízda začínají vylézat tak ve věku 14 dnů. To už jsou samostatná, ale je lepší je nechat s matkou aspoň ještě jeden týden. Pohlaví se určuje docela snadno, asi v jednom měsíci je vidět zřetelný rozdíl mezi samičkami a samečky (sameček má viditelná varlata). Doporučuji s rozlišováním pohlaví počkat až do této doby, nesnažit se je chytit do ruky, jsou velice rychlá a mají křehký ocásek, který se snadno utrhne. Nikdy také nesahejte do akvária, když jsou myšky venku z hnízda. Mohly by se vyděsit a vyskočit ven. Když je potřebujete přemístit, počkejte, až budou v domečku nebo v nějaké krabičce a pak je přeneste.


           


Můžete nechat pohromadě i více samiček a samečků. Většinou se doporučuje v jedné skupině větší množství samiček než samečků, já mám momentálně skupinu složenou ze dvou samců a čtyř samic. Myšky jsou velice společenské, neperou se (výjimky se samozřejmě najdou, ale nejsou příliš časté) a spí na jedné hromadě. Ani před narozením mladých není třeba samičku oddělovat, naopak, více tělíček v hnízdě znamená větší teplo a tím menší riziko, že by mláďátka vystydla. Jenom je třeba z chovu oddělit agresivní zvířata. Při seznamování je třeba postupovat opatrně, někteří samci dělají problémy a nechtějí přijmout dokonce ani cizí samičky. Se seznamováním samic jsem nikdy neměla problémy.



Hledáte-li nějakého zajímavého chovance a už znáte všechny myši, pískomily a křečíky, pořiďte si myš africkou. Nemůžete se s ní sice mazlit, ale zato okouzlí dokonce i maminky a tety, které se „obyčejných“ myší bojí.


 

ty, které se „obyčejných“ myší bojí.


 

y> >