Myš domácí


anglicky: Mouse

německy: Hausmaus, Farbmaus, Labormaus  


Řád: hlodavci

Podřád: veverkočelistní (Sciurognathi)

Čeleď: myšovití (Muridiae)

Podčeleď: pravé myši (Murinae)

Rod: Mus

Druh: Mus musculus domesticus Rutty, 1722

Velikost: 7 až 11 cm (bez ocasu)

Váha: průměrně 12 až 28 g, maximálně 60 g

Délka života: 1,5 až 3 roky

Pohlavní zralost: po dosažení 4 týdnů života

Délka březosti: 21 až 23 dní

Počet mláďat: až 20

Doba kojení: 3 až 4 týdny  


Myš laboratorní je celosvětově nejužívanějším pokusným zvířetem. Pro tyto účely se ročně „spotřebuje“ více než 100 milionů myší; to je 70- 80% všech pokusných zvířat. 

 


Myší historie:

Myš laboratorní je domestikovanou formou myši domácí. Původní oblast výskytu divoké formy sahá od Japonska přes euroasijské suché oblasti až po severozápadní Afriku (Maroko). Všechny myši žijící mimo tato území jsou zvířata, která se rozšířila společně s člověkem a živí se jeho zásobami. Myši začaly doprovázet člověka pravděpodobně již v 9. tisíciletí př.n.l. První etapa rozšiřování myší domácích spadá do doby vzniku agrárního hospodářství. V následujících staletích byla myš domácí člověkem zavlečena do celého světa. Myši žily ve stájích, stodolách a často pronikly i do domů, kde vždycky nalezly teplo a něco na zub. Takže to vlastně byla už tehdy taková domácí, i když nevítaná zvířátka.

Nejstarší písemná zpráva o chovu myší pochází z města Pontos v Malé Asii a je datována rokem 1400 př.n.l. V té době byly myši předmětem kultovního uctívání. Později, v Homérových eposech, je zmiňován Apollon Smintheus, bůh myší. V antické Itálii byly myši používány k předvídání budoucnosti. Také ve staré Číně byly uctívány. Nejstarší známou chovanou formou myši je myš bílá. Ale již ve starověku byly známy také barevné mutace. V Číně se chovaly již kolem roku 80 př.n.l. tzv. myši tanečnice. Hlavně z čínských a japonských chovů se dostaly různé barevné varianty v 19. st. do Evropy.


      


Jak na ně?

Myši jsou aktivní převážně večer a v noci. Občas je můžeme pozorovat i během dne, ale nikdy je nebuďte a nevyndávejte z hnízda, neprobudí-li se samy. Myši domácí jsou velice zvědavá zvířátka, proto je důležité poskytnout jim dostatek příležitosti ke hře a objevování nových věcí, aby se nenudily. Rády a obratně šplhají. Přitom využívají svého ocasu, který funguje jako „pátá končetina“.

Zacházení s nimi je jednoduché, rychle si zvyknou na svého ošetřovatele, vezmou si potravu z ruky a nechají se zvedat. Téměř nikdy nekousnou. Mají také strach z hloubky, a proto je můžeme bez obav nechat třeba běhat po stole a nemusíme mít strach, že seskočí a utečou.

Jsou to skupinová zvířata a mají rády společnost ostatních myší. Proto byste měli vždy chovat alespoň dvě myši. Pro radost se častěji chovají samičky, samci si totiž značkují území močí, která našemu nosu příliš nevoní. Proto se samci používají většinou jen pro účely chovu. Myší samci jsou také velice nesnášenliví a často se nesnesou delší dobu ani dva myšáci z jednoho vrhu. Chcete-li mít samečka jako mazlíčka, musí být většinou sám. Mě se osvědčilo ho seznámit s bodlinatkou nebo s mastomyší jakéhokoli pohlaví, s těmi se snáší dobře (až na menší šarvátky, ale ty vždycky končí usmířením a krev při nich neteče).



Ubytování:

Myši se dají chovat v kleci nebo ve skleněném akváriu/ teráriu. Klec má výhodu, že se v ní dají lépe nainstalovat nejrůznější prolézačky. Musí ale mít velmi husté mříže (uvádí se max. 6 mm), aby se jimi myšky neprotáhly. Chcete-li je chovat ve skleněné nádobě, je akvárium lepší než terárium. Ne všechna terária jsou totiž dobře větratelná a usazuje se v nich vlhkost. To vede k plesnivění podestýlky a zařízení, a to i když budete čistit často. Také zápach v nich je intenzivnější. Mně se osvědčilo akvárium, které jsem zakryla víkem z mušího pletiva.

Jako všichni hlodavci jsou i myšky spokojenější, mohou-li se někam ukrýt a tam si vytvořit bezpečné hnízdo. Dejte jim nějaký domeček, starý květináč, rozpůlený kokosový ořech apod. a dostatek materiálu na stavbu hnízda. Aby se myši nenudily, snažte se jim co nejčastěji obměňovat zařízení terária, vkládejte jim tam nové věci, aby měly stále co objevovat. Já jsem jim napnula provázek, na kterém rády cvičí. Líbí se jim i různé roury nebo ruličky od toaletního papíru, ve kterých si mohou hrát na schovávanou. Kolečko na běhání také rády využívají, ale je bezpečnější ho obalit tvrdým kartonem, aby se do něj nezapletly nohou nebo ocáskem.


 


Krmení:

Myši domácí krmím směsí zrní. Několikrát do týdne jim k ní přidám malý kousek zeleného krmení, ale ne moc, aby nedostaly průjem. Občas jim dám moučného červa, cvrčka nebo jiný zdroj bílkovin. Denně dostávají hrstku sena, ze kterého ale ochutnají jen maličko a zbytek používají jako vystýlku do hnízda. V napáječce mají neustále čerstvou vodu.  


     


Rozmnožování:

Rozmnožování myši domácí nepředstavuje žádný problém, spíš naopak. Někdy je problémem, kam s tolika mladými. Myš je březí asi 21 dní a mívá mezi 4 až 10 mláďaty, někdy dokonce i víc. Závisí to na jejím stáří a celkové tělesné kondici. Mladé myšky rychle rostou, po třech dnech jim začíná vyrůstat srst. Ve stáří dvou týdnů už jsou zcela osrstěná, vidí a pokouší se ochutnat potravu dospělých. Oddělit od matky bychom je měli nejpozději ve čtyřech týdnech života, protože samečci mohou být pohlavně dospělí již ve stáří pěti týdnů. Pohlaví zvířat se dá dobře rozeznat, vzdálenost mezi pohlavním a análním otvorem je u samců mnohem větší než u samic. Samci mají také viditelná varlata.

Během březosti a kojení můžete nechat samičku s ostatními zvířaty. O mláďata společně pečují všechny samičky a ani samci jim neublíží. Nechcete-li však další mláďata, oddělte samce ještě před porodem, jinak může samičku znovu nakrýt již několik hodin po porodu.


                   

   


Netýrejte zvířata!

Ještě bych se chtěla zmínit o tzv. myších tanečnicích. Tato zvířátka nejsou samostatným druhem (jak se někdy píše), ale pouze mutací myši domácí. Vznikly manipulací genů a jsou to vlastně nemocné myši. Jejich barva je vždy černo-bílá. Poznáme je na první pohled, jsou mnohem menší než jejich zdravé příbuzné. Již od narození zaostávají ve vývoji, ve dvou týdnech života ohluchnou kvůli silnému poškození vnitřního ucha. Jejich trpasličí vzrůst a další vady jsou způsobeny defektem podvěsku mozkového. Nedokážou šplhat ani skákat, občas nejsou schopny běhat rovně, točí se v kruhu (od toho jejich název tanečnice). Vzhledem k jejich poruše rovnováhy se mohou utopit i v misce s vodou.

Někteří lidé si myslí, že tyto myšky jsou zajímavou raritou, občas se na internetu objeví inzeráty, kde je lidé hledají nebo nabízejí (dokonce za celkem vysoké ceny), ale odpovědný chovatel od jejich chovu upustí a raději si pořídí zdravou myš, která mu přinese mnohem více radosti.

 


 

 

language: CS">

 

 

dy> >