Myš zebrovaná


anglicky: Stripped gras mouse

německy: Streifengrasmaus


Řád: hlodavci

Podřád: veverkočelistní (Sciurognathi)

Čeleď: myšovití (Muridiae)

Podčeleď: pravé myši (Murinae)

Rod: Lemniscomys

Druh: Lemniscomys barbarus (Linnaeus, 1766)

Velikost: cca. 8- 13 cm podle poddruhu

Délka života: 3 – 4 roky

Pohlavní dospělost: přibližně ve třech až čtyřech měsících života

Délka březosti: asi 21 dní

Počet mláďat: 4-6

Doba kojení: asi 3 týdny  


Do rodu Lemniscomys patří také

Myš páskovaná (Lemniscomys striatus)  

Zebrovaným myším se podobá i

Myš čtyřpruhá (Rhabdomys pumilio)  

 

Mezi takzvané "travní" myši (gras mouse) patří také 

Myš nilská (Arvicanthis niloticus)


Myš zebrovaná patří k těm „exotičtějším“ obyvatelům našich terárií. Všechny poddruhy rodu Lemniscomys pocházejí z jižní Afriky. Jejich domovem jsou savany a keřovité porosty. K životu v trávě jsou dokonale přizpůsobeny, díky své pruhované srsti dokážou zcela splynout s prostředím. I když se zdají být na první pohled nápadné, mohu říci, že dokonce někdy v teráriu je nevidím na první pohled a musím se podívat zblízka, jestli tam opravdu jsou. Proužky slouží opravdu jako vynikající maskování.



Sociální chování:

Myši zebrované jsou sociální zvířata, žijí ve velkých rodinných skupinách skládajících se z rodičovského páru a jeho potomků. Samičky většinou zůstávají se skupinou po celý život, samečci opouští skupinu po dosažení pohlavní zralosti a zakládají si vlastní rodinu nebo se snaží přidat k jiným skupinám. I doma v teráriu by měly být chovány minimálně po dvou. Celá skupinka spí společně v hnízdě a i při krmení je lze pozorovat, jak se tisknou k sobě, žádné boje o potravu nevznikají.

„Zebřičky“ nejsou ani denní ani noční zvířata. Podobně jako pískomilové mongolští mají fáze, kdy se probudí, hledají něco k snědku a pak zase zmizí v hnízdě. Každá tato fáze trvá asi 2 hodiny. Podle mých zkušeností jsou nejaktivnější odpoledne (tak od 15.00 hod) a potom večer. Výhodné je, že je můžete pozorovat jak přes den, tak v noci.



Ubytování:

Myšky zebrované je nejlepší chovat ve větším skleněném teráriu nebo akváriu (jsou velice aktivní), které by mělo být i dost vysoké, abychom myškám mohli nabídnout dostatek možností ke šplhání. Některé druhy rodu Lemniscomys prý žijí pouze na zemi, ale myši zebrované jsou na větvích jako doma, proto je dobré jim šplhání umožnit. Myšky se vám odmění tím, že budete moci pozorovat, jak jsou šikovné, na větvích někdy dokonce i spí. Na větev jim můžete zavěsit i nějakou budku nebo třeba kokosový ořech a ony si tam postaví hnízdo. Jsou to velice plachá zvířátka, takže úkryt musí být samozřejmostí. K tomuto účelu se hodí nejrůznější domečky pro hlodavce, kousky kůry apod. Dejte jim hodně sena, které rozcupují na malé kousky a použijí je na vystlání hnízda.



Pozor na stres!

Myši zebrované nejsou v žádném případě zvířátka na mazlení. Souvisí to s jejich lekavostí. Budete-li jim chtít čistit nebo je někam přemístit, počínejte si velice opatrně. Nejlepší je připravit si nějakou krabičku, do které je opatrně naženete a přenesete. Myšky mají dva způsoby, jak se chránit před nepřítelem. První je, že když se k nim budete blížit, strnou jako mrtvé a budou doufat, že je nevidíte. Když tento postup nefunguje, začnou utíkat. Mají velmi silné zadní nohy, takže běhají a skákají velice rychle a vysoko. Na to musíte při jejich chytání pamatovat a hlídat si, aby nevyskočily z terária. Také jsem četla, že se někdy ze stresu doslova „svléknou z kůže“. To se mi naštěstí ještě nestalo. Každopádně je nikdy nechytejte za ocas, ten se svlékne velice rychle. Vůbec bych se nesnažila chytat je do ruky, krabička je bezpečnější a pro myšky šetrnější. 


Seznamování:

Ačkoliv jsou myši zebrované společenská zvířata, může docházet k problémům, chcete-li do stávající skupiny zařadit nové zvíře. Přitom nezáleží na tom, jedná-li se o samičku nebo samečka. Někteří chovatelé vyprávějí dokonce o tom, jak myši nového příchozího skalpovaly, pak ho zabily (nebo uhynul sám) a sežraly. Abychom tomu zabránili, je třeba postupovat při seznamování velice opatrně. Nejlepší je chovat spolu zvířata od mládí, buď sourozence nebo je seznámit ještě před dosažením pohlavní zralosti.



Krmení:

Jako krmení se mi nejvíce osvědčila směs pro exotické ptáky (tedy spíše malá semena jako je proso, lesknice apod.), můžete do ní přidat také travní semena. Dále jim podávám kousky zeleniny a ovoce, nejraději mají salát (ale jen v malém množství, mohl by způsobit nadýmání), dále si dají jablko, okurku nebo mrkev, v létě třeba pampelišku nebo trochu trávy. Jako většina myší si rády dají i kousek živočišné bílkoviny, občas jim udělám radost velikou sarančí nebo cvrčkem, nepohrdnou ani moučnými červy nebo sušenými kraby Gammarus.  Rády si občas dají i psí sušenku, kousek oříšku nebo pár slunečnicových semínek.

Vzhledem ke svojí velikosti myšky žerou celkem hodně, ale netloustnou, spíš mám pořád pocit, že jsou hodně hubené. Ale to dělají také jejich proužky, každá žena ví, že proužky zeštíhlují J

Důležitý je neustálý přístup k čerstvé vodě (napáječka). I když myšky poměrně hodně pijí, nejsou skoro vůbec cítit, takže nějakého zápachu se rozhodně bát nemusíte.



Odchov:

S odchovem mláďat zkušenosti nemám. V literatuře se ale můžeme dočíst, že jejich chov není právě jednoduchý. Prý u nich existují jakési zábrany, které znemožňují rozmnožování mezi příbuznými. Proto by se měl vždy sestavit nepříbuzný chovný pár. Tato tvrzení ale vyvracejí zkušenosti několika chovatelek, s kterými jsem toto téma probírala. Podle nich je prý rozmnožování myšek zebrovaných velmi snadné a pravidelné. Myšky jsou dobré matky a téměř nedochází ke ztrátám. Dokonce ani dospívající samci se mezi sebou neperou, prostě ideální zvířátka. Jenom o mladé poslední dobou není velký zájem, takže je možná lepší chovat pouze skupinu samic nebo samců. 

Když se odchov podaří, rodí samička po cca. 21 dnech březosti 4-6 holých mláďat. Mláďata jsou samostatná ve 4 týdnech života, ale vhodná pro chov jsou teprve v půl roce života. Předpokladem pro úspěšný odchov myší zebrovaných je klid. Omezte co možná nejvíce zásahy do terária a do hnízda, budete-li myšky často rušit, nebudou se množit nebo dokonce zničí hnízdo a sežerou mladé. To platí i o stanovišti terária. Postavte ho na tiché místo a hlavně jeho stanoviště neměňte! I na to jsou totiž „zebřičky“ choulostivé. Nechte myšky v klidu a máte-li zdravý harmonický pár, úspěch se určitě brzy dostaví. 


hlavně jeho stanoviště neměňte! I na to jsou totiž „zebřičky“ choulostivé. Nechte myšky v klidu a máte-li zdravý harmonický pár, úspěch se určitě brzy dostaví. 


/html>