Potkan


anglicky: Rat

německy: používá se Ratte, Farbratte nebo Laborratte, správně vědecky Wanderratte


Řád: hlodavci

Podřád: veverkočelistní (Sciurognathi)

Čeleď: myšovití (Muridiae)

Podčeleď: pravé myši (Murinae)

Rod: Rattus

Druh: Rattus norvegicus (Berkenhout, 1769)

Velikost: ca. 21- 28 cm, ocas 17-23 cm                                                            

Váha: od cca. 300 až 800 g

Délka života: až 3 roky

Pohlavní dospělost: 7-9 týdnů

Doba březosti: 21-24 dní

Počet mláďat: až 20

Doba kojení: 3-4 týdny

Čip a Gerdík


Poslední dobou se potkani stávají stále oblíbenějším a dalo by se říci módním zvířetem. Vzniká nepřeberné množství stránek o potkanech a chovatelských stanic. Možná tady budu opakovat známé věci, ale znáte to, opakování je matka moudrosti J

                                                                       Kukačka v rukávu                                                Čip


Lidé si potkany často pletou s krysou („Hele bílá krysa!). To je ale mylné tvrzení. Všechny „krysy“ chované doma i v laboratořích jsou potkani. Krysy (Rattus rattus) byly u nás již téměř vyhubeny. Krysy pocházely stejně jako potkani z Asie, do Evropy se ale dostaly pravděpodobně již v prehistorické době. Krysa je menší než potkan, má štíhlejší a drobnější stavbu těla. Liší se také životním prostorem, který obývá. Původně žila na stromech, později začala následovat člověka a osídlila podkrovní sýpky a seníky. Divocí potkani naopak žijí na zemi, nevadí jim vlhko (na rozdíl od většiny domácích mazlíčků), proto se jim dobře daří i v kanalizaci nebo ve sklepních prostorách.


          

Sunny


Původní oblast rozšíření potkanů se nedá přesně určit, protože se velmi brzy stali průvodci člověka a následovali ho na jeho cestách po světě. Kostní nálezy z římského města Augusta Raurica východně od švýcarské Basileje dokazují sporadický výskyt potkanů již v předkřesťanských dobách. Ve větším počtu se ale potkani dostali do Evropy teprve v 18. století. Jejich rozšiřování je časově velmi dobře zdokumentováno. Nejstarší zprávy pocházejí z Dánska (1716), z evropské části Ruska a z Balkánských zemí (1727). Kolem roku 1750 se objevují potkani také v Německu a ve Francii. Koncem 18. století se areál jejich výskytu rozšířil na Itálii a Španělsko. V této době se potkani dostali na lodích i do severní Ameriky.

V 19. století byli pro lov potkanů vyšlechtěni speciální teriéři. Tímto způsobem chtěli lidé nejdříve pouze kontrolovat stav potkanů, ale záhy se z tohoto lovu stala oblíbená zábava (tzv. rat baiting). Potkanů bylo pro tyto „hry“ potřeba čím dál více a tak museli být chováni v zajetí. Již kolem roku 1850 se objevují první barevné variety. V 70. a 80. letech 19. století se začalo s chovem potkanů pro laboratorní účely. Asi nejvíce se používají pro výzkum rakoviny, ale testují se na nich také různé léky, kosmetika, spreje a další výrobky. Proto také velké množství doma chovaných potkanů umírá na rakovinu, kterou si přinášejí ze své laboratorní minulosti. Takže potkan je navzdory odmítavým postojům i zvíře užitečné, denně za nás pokládá život, proto bychom jim měli být pořádně vděční!

Kdo to tady spinká? 


Po téměř dvou stech letech života v laboratořích a v domácnostech se domácí potkan poněkud liší od potkana divokého. Tyto rozdíly jsou přirozeným důsledkem domestikace. Laboratorní potkani mají obecně nižší hmotnost a také většina jejich vnitřních orgánů je lehčí než u divokého potkana. Hmotnost mozku laboratorního potkana je redukována o cca. 8%. Kromě toho samičky domácích potkanů oproti svým divokým „kolegyním“ dříve pohlavně dospívají a jsou v každém věku plodnější. Ohledně chování jsou domácí potkani popisováni jako línější, méně agresivní, důvěřivější, přítulnější a méně plaší.

   

                                     


Sociální chování:

Potkani mají vysoce vyvinuté sociální cítění. Nikdy bychom neměli chovat pouze jednoho potkana. Takové „opuštěné“ zvíře je v neustálém stresu, chybí mu společnost a může vykazovat i různé poruchy chování. Je vědecky dokázáno, že u potkanů žijících odděleně od ostatních dochází ke zvýšené produkci tzv. adrenokortikotropního hormonu způsobujícího chronickou stimulaci nadledvinek, které jsou v důsledku toho mnohem větší než u potkanů žijících ve skupině. Ale nejde jenom o nadledvinky. Izolovaní potkani jsou bojácnější, mají obecně nižší hmotnost, žijí kratší dobu a spotřebují více krmiva. Pokusy také ukázaly, že osamělí potkani paradoxně méně spí než potkani žijící ve skupině.

Kdo se tedy rozhodne pořídit si potkany, ví, že musí mít alespoň dva. Ale často nás napadá otázka: jaká je ideální velikost takového potkaního společenství? Mám si pořídit spíš samce nebo samice? Zkušení chovatelé dospěli k názoru, že nejlepší počet potkanů ve skupině je 3 až 5. Dva ještě nejsou pořádná skupina, když má jeden chuť spát, zůstane ten druhý sám, a co když si zrovna nepadnou příliš do oka? I to se totiž stává, stejně jako u lidí si i dva potkani mohou být nesympatičtí. Ve třech už je to mnohem lepší. Když jeden nemá náladu, zbývají ještě další dva, kteří si mohou hrát nebo se stulit do společného hnízda. A když jeden nečekaně umře, nemusíte hned shánět nového kamaráda. V jedné kleci by ale nemělo bydlet více než 5 potkanů. Ve větší skupině je pro dominantního jedince těžké udržet si přehled, takové skupiny jsou nestabilní a často dochází k bojům o postavení, zvířata tak prožívají zbytečný stres. Naopak v menší skupině je hierarchie většinou jasně daná a zůstává nezměněná po celý potkaní život.

A jestli chovat raději samečky nebo samičky? Můžete chovat jak skupinu slouženou ze samců tak ze samic, to už záleží na každém, co má raději…Samičky jsou aktivnější, divočejší, samci spíše líní, ale mazlivější. Všichni jsou však úžasní domácí miláčci. Stačí jim jenom trochu rozumět a budou spokojeni jak potkánci, tak jejich chovatelé.

Nový přírůstek Vilík. Jako měsíční mrně měl krásnou hnědou čepičku, která mu s postupem času zmizela. 


   

znovu Sunny


Bydlení:

Nejlepší ubytování pro potkany je prostorná, vícepatrová klec. V literatuře se uvádějí různé rozměry, ale samozřejmě čím větší, tím lepší. V knize od Gisely Bullové se doporučuje pro jednoho potkana 55x30x25, pro dva 80x40x30. Ale já nakonec nejsem potkan, takže nechcme chvíli „mluvit“ našeho potkaního samce Sunnyho. Uvidíme, co si o potkaním ubytování myslí on:

„Je vidět, že paní Bullová v žádné kleci nikdy nebydlela, a proto neví, co píše. V té její kleci bych se ani nemohl postavit na zadní. Myslete na to, že taky rádi (a dobře) šplháme, takže potřebujeme klec pořádně vysokou. My kluci teď bydlíme v kleci, která je vysoká 70 cm a je rozdělená na 3 patra. Úplně nahoře máme houpačku z ručníku, tam nejraději spíme a navíc máme přehled o všem, co se kde děje. Jenom prostorná klec nám ale v žádném případě nestačí. Chceme se bavit, a proto potřebujeme nějaké to zařízení, hračky, šplhadla, žebříky, větvě, tunely, no, však vy už si něco vymyslíte. Čas od času zařízení vyměňte nebo přestavte, abychom se nenudili. A navíc, to je dokázané, hry a objevování nového podporují myšlení, a takový potkan žije déle! Každý večer se také rádi vydáváme ne procházku po pokoji. Nemusíte se bát, že vám utečeme, nejvýš si s váma budeme hrát na schovku, ale stačí zachrastit miskou a stojíme v pozoru před klecí, čestný slovo. Když běháme po pokoji, každou chvíli vyskočíme paničce na klín, vyšplháme se jí na rameno nebo ji aspoň laškovně hryzneme do nohy, aby na nás nezapomněla. Nějaké schovávání se za nábytkem, to je tak leda pro potkaní mimina. Rozumný potkan ví, že je mu nejlíp co nejblíž jeho člověka, co kdyby zrovna měl nějakou dobrotu. Taky se necháme pohladit a pomazlit, jednak je to příjemné a člověku to udělá radost. Nábytek se hodí tak leda k ohlodávámí nebo k vytvoření vhodné skrýše pro potkaní poklady. Když už nás to prozkoumávání unavuje, sami si zalezeme do domečku. Občas si najdeme i jiné místo na spaní, ale pozor na polštáře nebo deky, někteří lidé jsou na to alergičtí!

Chiko už nám vyrostl

Vždy, když se máme vypravit na procházku, pustí se naše člověčice do horečného úklidu. Všechno uklízí, dává někam nahoru (asi si myslí, že tam nevylezeme!) nebo to rovnou odnáší. Skoro to tak vypadá, že nám chce zkazit náladu. Je pravda, že to dělá kvůli naší bezpečnosti, třeba elektrické kabely se krásně hlodají, ale jsou nebezpečné, což my potkani většinou nevíme. Já osobně si jich nevšímám, proč bych měl hlodat gumu, když mám plnou misku dobrůtek, ne? Ale uznávám, že hloupější potkani by se do nich pustit mohli. Co mi vadí, je to, že se před náma všechno schovává. Existuje tolik krásných věcí, s kterými si potkan může hrát. Jenže lidi na těchto věcech nepochopitelně lpí a nechtějí nám dopřát nevinnou zábavu. Mezi moje oblíbené hračky patří náušnice, prstýnky, ponožky, bankovky (ty se dají krásně cupovat), zbytky ze stolu (stejně mám pocit, že to nejlepší si člověk nechává pro sebe) apod. A když se mi už konečně povede něco ukořistit, následuje jekot a věc je mi většinou odebrána. S čím si má chudák potkan hrát? Nedávno jsem udělal několik krásných dírek do nějakého kusu látky a pak se mnou člověčice dlouho nemluvila. Prý to bylo její oblíbené tričko. Nechápu. Vždyť ty dírky byly tak dokonale souměrné. Měla by být na mě hrdá, jakej jsem šikovnej potkan.“


          

Kimík- nerušit, spím!


Krmení:

Potkani jsou všežravci, ale to neznamená, že je můžeme krmit vším, co máme zrovna po ruce. Jsou to mlsouni a podobně jako nám lidem jim nejvíc chutná to, co pro ně není dvakrát zdravé.

Základ jejich stravy by měly tvořit sacharidy. Ty jsou obsaženy v obilných zrnech. Můžete je tedy krmit směsí zrní pro hlodavce, na trhu jsou i speciální směsi pro potkany, ale ty jsou zbytečně drahé. Stejně dobrou (ne-li kvalitnější) směs si můžete namíchat doma. Asi 70% směsi by mělo tvořit obilí (pšenice, ječmen, oves). Další přísady najdete v kapitole zrní, kde popisuji všechny přísady, které můžete do směsi přidat. Klidně tam nechte i menší zrníčka, potkani je rádi vybírají a navíc se jejich louskáním krásně zabaví. Do směsi přidejte asi 5% pivovarského droždí. Potkanům chutná a zajistíte tak dostatečný přísun vitamínu B. Potkani mají rádi vše, co křupe, milují např. kukuřičné lupínky, pšeničné pukance, burizony. Tyhle pochoutky ale nedostávají každý den, slouží např. jako odměna. Asi jednou týdně přidám do směsi hrst naklíčeného zrní, které obsahuje důležitý vitamín E.

Když vaříte oběd, nabídněte potkanům trochu vařených (nesolených) těstovin, brambor nebo rýže, přidat k nim můžete kousky vařené zeleniny. Jednou za čas rádi přivítají kousek vařeného (opět nesoleného) masa, ryby nebo jemného, málo tučného sýra. Někdy se setkáte s názorem, že potkani krmení syrovým masem se stávají agresivními, perou se a naučí se tak zabíjet. Věřte, že je to nesmysl. Syrové maso potkanům škodí pouze tím, že z něj mohou dostat salmonelózu nebo tasemnici, stejně jako my, a proto jim dávejte maso vždy vařené.

Důležitou součástí stravy je také zelenina a ovoce. Hodí se téměř všechny druhy, časem sami zjistíte, co vašim mlsounům nejvíc chutná. Podávaná zelenina i ovoce by měly být vždy dobře omyté. Potkani budou mít radost i z čerstvé trávy, jetele nebo pampelišek.

Podle mých zkušeností pijí potkani ve srovnání s ostatními hlodavci opravdu hodně. Proto musí mít neustále k dispozici čerstvou vodu v napáječce (misku by ihned převrhli a znečistili). Pořiďte si raději větší napáječku, kdybyste potřebovali nechat potkany někdy delší dobu o samotě, aby netrpěli žízní.

Nezapomínejte na to, že jako každý hlodavec si i potkan potřebuje brousit zoubky. Rád si dá tvrdý chleba nebo housku, také větvičky z ovocných stromů jsou velice oblíbené. Někdy vynechejte denní dávku zrní a místo toho mu pověste do klece tyčinku na hlodání. Potkani se s ní pěkně vyřádí.

Potkan dokáže nádherně loudit, jeho smutným očím málokdo odolá. Nedopusťte ale, aby se stal jakousi „popelnicí“, do které se odklidí třeba zbytky od stolu. I když by je asi s radostí zbaštil, neuděláte mu tím příliš dobrou službu. A navíc, štíhlý potkan znamená zdravý potkan!

mrňousek Gerdík sám a s Cookiem při seznamování


Kimík a Bongo


   

                                                   Chiko                                            Sunny a Kimík                                              Chiko


Zdraví:

Díky své laboratorní minulosti jsou potkani bohužel velice náchylní k různým chorobám, hlavně k rakovině. Kolem 80% jich umírá právě na rakovinu. Dožívají se kolem 2 let, i když nebýt těchto nemocí, mohlo by to být i déle. Kromě rakoviny mají často. např. onemocnění dýchacích cest nebo trpí abscesy. Dnes už existuje množství veterinářů, kteří se specializují na potkany, proto jakmile zpozorujete příznaky nějaké nemoci, neváhejte a vydejte se k doktorovi. Jeho adresu byste měli mít zjištěnou už předem, abyste pak zbytečně neztráceli čas. Spousta nemocí se dá celkem rychle vyléčit.

Zde si můžete přečíst můj článek o operacích potkanů, najdete zde i moje čerstvé zkušenosti s operací nádoru.


"Kukačka" Cookie 


Rozmnožování:

Rozhodnete-li se pro rozmnožování potkanů, není nic jednoduššího. Stačí mít samici a samce a za chvíli nebudete vědět, co s mladými.

Potkaní březost trvá asi 24 dní. Mláďata se rodí holá a slepá, samice je kojí až 4 týdny. V tu dobu jsou už ale plně vyvinutá, žerou potravu dospělých. Kolem 6 týdnů života je můžete od matky oddělit. Nejpozději v 8 týdnech musíte oddělit samečky a samice, protože v té době už začínají pohlavně dospívat. Mohli byste se dočkat dalších nechtěných přírůstků.

Nechcete-li si založit chovatelskou stanici, které se v současnosti objevují jako houby po dešti a nemáte-li zajištěn odběr mláďat, raději byste neměli potkany vůbec množit. Ono je to sice nádherné, koukat se na ty mrňousky jak rostou, ale  skoro nikdy se nepodaří umístit všechny mladé k novým majitelům. I když jsou potkani dnes opravdu v módě, podle zkušeností ostatních chovatelů vím, že jim stejně z každého vrhu několik mladých zbude, a když je nechtějí dávat jako krmení hadům, tak jich doma mají čím dál tím víc.


Péče o starého potkana:

Potkani bohužel žijí v lidském měřítku velice krátkou dobu. Již ve dvou letech je potkan starý a někdy začne vyžadovat zvláštní péči. Nejčastějším problémem starých potkanů je ochrnutí zadních končetin. Prvním příznakem je to, že potkan začne tahat ocas po zemi. Podíváte-li se na zdravého a mladého potkana, ten si vždycky nosí svůj ocas kousek nad zemí. Samozřejmě ho někdy taky položí na zem, ale to jen občas. Všimnete-li si u svého potkana tohoto příznaku, není to ještě důvod k panice. Ne u všech potkanů dojde až k úplnému ochrnutí, někdy jenom nohy už tolik neslouží jako dřív, jsou slabší, potkan už nedokáže tak rychle běhat nebo skákat. Již v této fázi byste měli přemýšlet, jestli není potřeba tomuto handicapu přizpůsobit klec. Potkan by měl mít všechno dostupné na zemi (tedy napáječku, misku, domeček), aby nemusel šplhat, když mu to nejde. Jinak potkan se dokáže vyrovnat i s ochrnutím lépe, než by si člověk myslel. My si myslíme, že je to chudák a ze života už nic nemá, ale potkan se nelituje a může s tímto postižením žít spokojeně ještě poměrně dlouhou dobu. Dokud má chuť do života a chutná mu jíst, není třeba přemýšlet o eventuelním uspání. 

Dalším důležitým bodem péče o starého potkana je péče o jeho psychiku. Možná to zní trochu divně, řeknete si, že je to jenom zvíře, ale i zvíře má city a pocity. Zkusím to popsat na příkladu našeho Bonga. Bongo oslavil ve zdraví druhé narozeniny. Jenže pár dní nato jsem zjistila, že začíná tahat za sebou zadní nohy. Trochu zeslábl a už nebyl tak rychlý a silný jako dřív. Toho využil Kimík, který si dělal nárok na pozici vůdce smečky. Jenže Bongo byl vždycky dominantní a ani teď se nechtěl vzdát. Kimík ho nakonec přepral, ale Bongo to nesl velice těžce, přestal jíst, bál se jít spát k ostatním do domečku a viditelně trpěl. Takže mi nezbylo nic jiného než ho spolu s druhým stařečkem Sunnym přestěhovat do jiné klece, jinak by mi asi umřel smutkem. Jakmile byl pryč od Kimíka, zase začal jíst, rychle se zotavil a dokonce ještě občas trochu zkouší přeprat Sunnyho. Prostě je zase pánem klece a je šťastný. A doufám, že si s námi ještě dlouho bude užívat potkaního důchodu. 

Asi nejdůležitější je při péči o staré potkany strava. Dokud je potkan starý, ale zdravý, nemusíte ji nijak výrazně měnit, pouze by měla být výživnější, bohatší na bílkoviny. Také se mi osvědčilo přidávat potraviny bohaté na vitamíny řady B, ty jsou dobré pro nervovou soustavu (vynikající je např. sušené droždí, to potkanům chutná, někdo doporučuje Pangamin, ale ten je dost hořký a musí se drtit). Problematičtější je krmení ochrnutých potkanů. Ti se už nedokáží postavit na zadní a tedy ani neudrží rovnováhu při krmení. Je proto vhodné jim nabízet měkké krmení, aby ho mohli rovnou lízat z misky. Možností je hodně. Základem jsou ovesné nebo rýžové kaše s různým rozmixovaným ovocem, případně rozmočenými rozinkami apod. Do vloček můžete také přidat bílý jogurt, Pribináček, ovocnou přesnídávku nebo Cottage Cheese. Všechny tyhle dobroty mým potkanům (samozřejmě i těm zdravým) moc chutnají. Rozmočit se dají také piškoty, pšeničné nebo rýžové pukance nebo další podobné výrobky. Nedávno jsem vyzkoušela novinku, která měla obrovský úspěch. Koupila jsem celozrnný kuskus, do kterého se opět dají přidat nejrůznější přílohy, od masa přes vařenou zeleninu, kousky sýra až po např. kukuřici z plechovky. Fantazii se meze nekladou, chovatel má ulehčenou situaci tím, že potkan je všežravec. 

V neposlední řadě je důležité chránit starého potkana před horkem nebo zimou a hlavně průvanem (což ostatně platí pro všechny potkany). Nejlepším ohřívadlem jsou ostatní potkani, ti žádnou deku nenahradí. Máte- li samotného potkana, dejte mu dostatek materiálu na vystlání domečku. A hlavně se mu hodně věnujte, i potkani, kteří v mládí chvíli neposeděli, teď rádi odpočívají na lidském klíně nebo v rukávu a hlazení jim dělá moc dobře. A když přijde ta chvíle a poznáte, že potkánek už nechce nebo nemůže dál žít, dopřejte mu bezbolestný odchod, zaslouží si to. 

 

 

Jsem pomeranč nebo ne?


Cookie


Potkaní smysly:

Sluch:

Potkani mohou slyšet zvuky pohybující se ve frekvencích mezi 250 Hz a 80 kHz. Jejich sluch je nejcitlivější v oblasti 8 až 38 kHz. Jen pro srovnání, lidský sluch reaguje na zvuky mezi 16 Hz až 20 kHz a nejcitlivější je mezi 2 a 5 kHz. Chce-li potkan dobře slyšet, natáčí uši dopředu nebo dozadu a zároveň dovnitř nebo ven.

Potkani se rodí zcela hluší. Jejich zvukovody se pomalu otevírají ve 2 až 4 dnech života. Již ve stáří 20 dnů dosahují sluchových schopností dospělých jedinců.

U mnoha druhů zvířat je albinismus spojen s nedostatky v akustické a optické orientaci. Pokusy však dokázaly, že bílí potkani jsou schopni slyšet stejně dobře jako jejich pigmentovaní druhové. Jinak řečeno, albinotičtí potkani nemají žádné problémy se sluchem.

Čich:

Potkani mají velice dobře vyvinutý čich. Mají ho vrozený, je důležitý již pro čerstvě narozená mláďata. Samička si totiž ihned po porodu nanáší sliny na mléčné žlázy, což mláďatům pomáhá, aby je po čichu našla a poprvé se napila. Také jejich vlastní hnízdo a sourozenci mají specifickou vůni, kterou čerstvě narození potkani dovedou velice dobře rozpoznat.  

Díky čichu dokáží potkani určit spoustu věcí. Matka pozná svá mláďata a ve vlastním vrhu odliší dokonce i samečky a samičky. Dostane-li se některý z malých potkánků mimo hnízdo, matka ho očichá a hned ví, jestli je její nebo ne.

Také členové skupiny se poznávají hlavně po čichu. Potkani mají celou řadu pachových žláz.  Když se setkají dva jedinci, dojde nejprve k očichání určitých míst na těle a teprve potom se rozhodnou, zda dojde k boji nebo ne. Samci dokážou podle pachu poznat, jedná-li se o samici nebo samce a je-li samice připravena k páření. Další informací, kterou se potkan dozví z pachu jiného jedince, je postavení partnera ve skupině. Samci ihned zjistí, je-li jejich soupeř dominantní nebo submisivní a při různých pokusech bylo dokázáno, že dávají přednost pachu submisivních jedinců. Stejně jako z pachových žláz dokáží potkani „číst“ i z moči. Zajímavé také je, že se potkani vyhýbají pachu mrtvých potkanů a při setkání s potkaní krví nebo masem vykazují zřetelné známky strachu, strnou a vylučují stresové feromony.

Chuť:

Potkani mají vytříbenou chuť a schopnost kontrolovat svou spotřebu krmení. Při neustálém přístupu k potravě sežerou pouze tolik, kolik potřebují. Nadměrná tloušťka jim hrozí jedině v případě, že žijí v malé kleci a nebo mají omezenou možnost pohybu. 

Již několik hodin po narození dokážou potkani rozlišovat chuti jako sladká, kyselá, hořká a slaná. Později dávají mladá zvířata přednost tomu krmení, které přijímá i jejich matka. Různé výzkumy dokázaly, že obliba krmení se získává sociálním učením. Vědci pozorovali, že potkan, který přišel do kontaktu s jiným, právě nakrmeným potkanem, dal poté přednost právě tomu krmení, které jedl druhý jedinec.

Zrak:

Optická orientace je ve srovnání se sluchem a čichem spíše méně vyvinutá. Mladí potkani se rodí naprosto slepí. Oči se jim otevírají mezi 10. a 17. dnem života.

Sítnice obratlovců obsahuje dva druhy fotoreceptorů. Jedná se o tyčinky a čípky. Tyčinky jsou citlivější na světlo než čípky a fungují nejlépe za šera. Naproti tomu čípky nereagují příliš na změnu intenzity světla, ale zato jsou citlivější na změnu vlnové délky a jsou tedy zodpovědné za barevné vidění. Potkan je zvíře s převážně noční aktivitou, jeho sítnice obsahuje téměř výhradně tyčinky. Proto je u něj velice dobře vyvinuto vidění za šera.  Jako většina savců má potkan takzvané dichromatické vidění. To znamená, že je schopen rozlišit mezi modrou a červenou, zelenou a červenou, žlutou a červenou a modrou a žlutou, naopak nerozezná rozdíl mezi zelenou a žlutou, zelenou a modrou. Práh dráždivosti jednotlivých barev se zvyšuje v pořadí: modrá, zelená, žlutá a červená, to znamená, že červená má nejvyšší práh dráždivosti a zvířata nedovedou vnímat červené světlo. Toho se využívá při pokusech, např. je-li potřeba zkoumat noční chování zvířat.

Větší problémy s viděním mají potkani s červenýma očima (to platí i pro oči ruby nebo dark ruby). Protože jejich duhovka je bezbarvá, jsou tato zvířata jsou citlivější na světlo. Proto bychom se měli vyvarovat přímého osvětlení např. potkaního příbytku. Oči albinotických potkanů totiž nejsou nijak chráněny proti oslnění. To je pro ně nejen nepříjemné, ale může vést i k nenapravitelnému poškození sítnice. Potkani s červenýma očima také hůře vidí než ti tmavoocí, proto nedokáží tak dobře odhadovat vzdálenost a např. skoky jim mohou působit větší potíže. Jinak ale nepředstavují pro potkana žádný problém.

Hmat:

Hmat je jedním z významných mechanických smyslů. Hmat zajišťují tzv. mechanoreceptory, což jsou smyslové buňky citlivé na teplo, chlad, tlak, ale i na bolest a pohyb. Proto je nacházíme po celém těle. Nejdůležitější hmatovou funkci mají dlouhé a silné hmatové vousy, kterým se říká sinusové. Kořínky těchto přeměněných chlupů jsou napojeny na hmatové nervové buňky. Tyto vousy se nacházejí ve velkém množství na čenichu, dále nad očima, na stranách těla a na vnějších stranách končetin. Na rozdíl od chlupů, které potkanům narůstají teprve po porodu, se potkan s hmatovými vousy již rodí.

Hmatové vousy reagují velice citlivě na každý dotek a umožňují potkanovi vynikající orientaci v prostoru. Zakryjeme-li potkanovi oči, proleze bez problémů i složitým labyrintem pouze za pomoci hmatových vousů. Hmatové vousy dokáží zaregistrovat i velice slabé pohyby vzduchu. Díky tomu jsou potkani schopni objevit i vzdálenější překážky a odhadovat vzdálenosti.


Iason - Nesnáším Vánoce!!!


Akustická orientace:

Lidské ucho vnímá zvuky v rozmezí mezi 16 Hz a 20 kHz, přičemž nejcitlivější je při frekvenci mezi 2 a 5 kHz. Zvuky pohybující se mimo tyto frekvence se nazývají ultrazvuk.

Potkan vydává celou škálu zvuků, slyšet můžeme pouze některé, většina z nich je totiž právě v oblasti ultrazvuku. Zvuková komunikace je u potkana velice dobře vyvinutá a také složitá, v různých situacích vydává různé zvuky. Již několik dní stará potkaní mláďata vydávají několik různých zvuků, některé z nich slyšitelné pro člověka (např. při manipulaci s mláďaty) a jiné v ultrazvukových frekvencích. Zvuky ve vysokých frekvencích vydávají potkani také při hře, rozmnožování, při boji nebo v přítomnosti potenciálních nepřátel, jako je třeba kočka. Tyto zvuky představují důležitý indikátor při hodnocení potkaního chování.

        

Xanches: no nejsem fešák? 


Péče o tělo a srst:

Navzdory všem předsudkům je potkan velice čistotné zvíře. Již během prvních několika dní života můžeme u malých potkánků vidět pohyby, kterými se později čistí dospělí. Zpočátku se jim to ještě moc nedaří, protože nedokáží udržet rovnováhu, ale nejpozději do 12. dne života je typické čištění packami plně vyvinuto. Lízání srsti lze pozorovat teprve od 13. dne života, protože to vyžaduje dobrou koordinaci pohybů a rovnováhu.

Podle vědeckých pozorování stráví dospělý potkaní samec asi 40% aktivního času (cca. 3 hodiny denně) čištěním a péčí o srst. Tato doba je rozdělena do kratších period rozložených do celého dne. Nejpečlivěji se potkani myjí před tím, než se uloží k spánku a potom večer, když vstávají. Jednotlivé periody čištění často následují po jídle a pití a předcházejí spánku.

                            

Ronnie a Bonnie z útulku v Praze Měcholupech


Potkaní ocas

Stále znova (i když naštěstí ne tak často jako dříve), se objevují lidé, kteří by chtěli potkana, ale bez jeho ocasu. Také se objevila vyšlechtěná varieta potkan manx (potkan bez ocasu). Ten se u nás naštěstí neujal, neboť to je už opravdové týrání zvířat. Potkaní ocas není jenom zbytečný přívěsek, ale plní v potkaním životě důležité funkce. V první řadě slouží ocas potkanovi jako pátá končetina, díky němu skvěle šplhá, udržuje rovnováhu nebo se dokáže postavit na zadní. Určitě jste někdy potkany sledovali, jak se snaží strčit hlavu do hrnku nebo do skleničky, posadí se na okraj a ocáskem se opírají o stůl. Bez ocasu by to byli jenom smutní invalidové. Dalším neméně důležitým úkolem potkaního ocasu je ochrana před přehřátím. V ocase je množství tenkých žilek a potkan dokáže regulovat průtok krve těmito žilkami. Když je mu teplo, protéká ocasem hodně krve, ta se ochladí a ochlazená se vrací zpátky do těla. Když je potkanovi naopak zima, cirkuluje v ocase jen malé množství krve, aby nedocházelo k ještě větším tepelným ztrátám. Může se samozřejmě stát, že potkan přijde o ocas třeba při nějakém úrazu. Může bez něj žít dál, jenom je třeba tomu přizpůsobit zařízení klece (žádné prolézačky, krmení podávejte vždy na místě, kam se bez větších problémů dostane). Klec by také neměla stát na místě, kde je příliš teplo nebo zima, vyvarujte se velkých výkyvů teplot.


Nové "druhy" potkanů

V poslední době se stávají oblíbenými tzv. potkani dumbo a také potkani s kudrnatou srstí, rex. Potkani dumbo se vyznačují tím, že mají veliké, níže postavené uši než je normální. Tato pro mnoho lidí velice roztomilá mutace ovšem přináší jejím nositelům různé problémy. V důsledku jinak postavených uší a pozměněného tvaru lebky mohou mít problémy se sluchem. Zatím to sice nebylo vědecky dokázáno, ale je to pravděpodobné. Jisté však je, že tito potkani nedokáží pohybovat ušima jako zdravý potkan a někdy u nich dochází k problémům se začleněním do skupiny. Podle zkušeností chovatelů mívají potkani dumbo častěji zánět vnitřního ucha. .

Potkani rex mají kudrnatou nejen srst, ale často i hmatové vousy, které mohou zarůstat do očí nebo do nosu. Potkani svými hmatovými vousy odhadují, jestli se vejdou do nějaké díry, ale potkani s kudrnatými vousy tuto schopnost ztrácejí. Proto by měl majitel odstranit všechny úzké roury nebo vchody do domečku, aby potkan někde neuvázl. Také potkani rex mohou mít problémy se seznamováním s jinými potkany. Jejich kudrnatá srst totiž vypadá jako naježená a ostatní potkani se tak cítí ohroženi nebo napadáni. Nestává se to samozřejmě vždy, ale je třeba na to dávat pozor.

Z nějakého důvodu jsou také oblíbení potkani bez srsti nebo se zbytky srsti. Někteří chovatelé, kteří se chtějí zbavit svých mláďat, tvrdí, že jsou vhodní pro alergiky. Nevěřte tomu, alergii nezpůsobuje srst, ale částečky ve slinách a také šupinky kůže, a to všechno má i bezsrstý potkan. Také se říká, že takový potkan se raději mazlí se svým člověkem, že je přítulnější. To je sice pravda, ale nedělá to z lásky k člověku, ale protože je mu prostě zima. U bezsrstého potkana se také vyhněte výkyvu teplot, měl by se vždy chovat v pravidelně vytápěné místnosti. Velmi nebezpečný je také průvan. V létě pozor na přímé slunce, nechráněná kůže se rychle spálí. Také je třeba dbát opatrnosti při kontaktu s ostatními potkany, na holé kůži se budou častěji vyskytovat různá zranění, která u zdravého potkana zachytí srst.