Zajímavosti z říše hlodavců


Potkani si uvědomují vlastní schopnosti

 Američtí vědci z Georgijské univerzity zjišťovali, jestli jsou potkani schopni si uvědomit vlastní schopnosti. Využili k tomu jednoduchého testu. Tři pokusní potkani měli za úkol klasifikovat tóny podle jejich délky nebo krátkosti. Když se rozhodli správně, dostali velkou odměnu, když se spletli, nedostali nic. Kromě těchto dvou možností měli ještě možnost test přerušit, při této volbě dostali malou odměnu. S rozlišováním dlouhých a krátkých tónů neměli žádné problémy, když se délka tónů zřetelně lišila. Jakmile jim ale vědci začali přehrávat tóny, které byly skoro stejně dlouhé, vybírali si potkani čím dál více možnost „přerušit test“. To znamená, že pro ně bylo přijatelnější dostat alespoň malou odměnu než vůbec žádnou. Když jim vědci znemožnili rozhodnout se pro přerušení testu, zjistili, že u tónů, jejichž délka se lišila jenom velmi málo, se potkani častěji rozhodovali špatně. Vědci tedy došli k závěru, že potkani se velice dobře uvědomují, kdy dokážou určitě správně délku tónu a kdy už ne. Dosud se věřilo, že tuto schopnost mají pouze primáti a člověk.

(Zdroj: časopis Current Biology)


Potkani mají kauzální myšlení

 Potkani jsou zřejmě schopni poznat, jestli je nějaká událost následkem jejich vlastního jednání nebo jestli se stala nezávisle na jejich činnosti. Vědci se doposud domnívali, že pouze člověk je schopen si uvědomovat takovéto souvislosti. Aaron Blaisdell z univerzity v Los Angeles informoval o výsledcích testů, ve kterých potkani správně předpokládali následky vlastního chování, i když neměli možnost si předtím nic takového vyzkoušet. Během experimentu dostávali pravidelně krmení, těsně před tím se rozsvítilo světlo a zazněl určitý tón. Když jim vědci přehráli pouze tón, potkani už čekali na krmení na stejném místě. To ještě nesvědčí o kauzálním myšlení, to bylo dokázáno teprve v následujícím kroku. V potkaní kleci se nyní nacházela neznámá páčka. Když ji potkani náhodou zmáčkli, zazněl opět známý tón. V tomto případě však zvířata na krmení nečekala. Pro vědce je tato skutečnost jednoznačným důkazem kauzálního myšlení, protože potkani správně poznali, že původcem tónu jsou oni a neměli proto důvod očekávat krmení.

(Zdroj: časopis Science, č. 311)


Množství srážek ovlivňuje velikost těla hlodavců

 Izraelští vědci zkoumali vliv srážek na velikost těla hlodavců v oblastech Izraele a Sinajského poloostrova. Zjistili, že u většiny druhů, např. bodlinatky egyptské (Acomys cahirinus) nebo pískomila Tristramova (Meriones tristrami) je velikost těla tím větší, čím více prší. Tuto skutečnost vysvětlují vědci tím, že při větším množství srážek je k dispozici také více krmení. Na rozdíl od srážek byl vliv teploty na velikost těla nejednotný, takže přímá souvislost mezi teplotou a velikostí byla vyloučena.

(Zdroj: časopis Oecologia 3/2006)


"Sportovní" myši rodí mláďata s větším počtem mozkových buněk

Vědci z berlínského centra Maxe Delbrücka zjistili, že pohyb březích myší má příznivý vliv na počet mozkových buněk mláďat. Testovali dvě skupiny myší: zatímco myši z první skupiny měly možnost využít koleček na běhání, druhá skupina žila v kleci bez možnosti aktivního pohybu. Myši, které mohly běhat v kolečku, sice porodily mláďata s nižší porodní váhou než myši z kontrolní skupiny, ale po týdnu se ukázalo, že u těchto mláďat dochází k mnohem rychlejšímu růstu nervových buněk v hipokampu. V jednom měsíci života měla mláďata aktivních matek o 40% mozkových buněk více než mláďata z druhé skupiny. Zatím není jisté, jestli pohyb během březosti ovlivňuje pozitivně také inteligenci.

(Zdroj: Proc. Of the National Academy of Sciences)


Zvědaví potkani žijí déle

Nebojácní potkani mohou žít v případě rakoviny až o 25% déle než jejich plaší druhové. To potvrdila studie Pennsylvánské státní univerzity, při které byla zkoumána souvislost mezi stresem a vznikem rakoviny u 80 potkaních samic. Podle psycholožky Sonii Cavigelli existuje vztah mezi individuálním charakterem jedince a tělesnou odolností. I studie na člověku dokazují, že charakter má významný vliv na zdraví.

(Zdroj: www.vistaverde.de)


Zelený čaj odbourává tuk u myší

Zelený čaj zlepšuje u myší domácích tělesnou výdrž a pomáhá odbourávat tuk. To dokazuje studie japonského výrobce nápojů, při které hlodavci dostávali po deset týdnů extrakt ze zeleného čaje. Tyto myši byly o téměř 25% výkonnější než myši, které čaj nepily. Tento účinek se objevoval při množství, které by u člověka odpovídalo čtyřem šálkům čaje denně. Další pokusy dokázaly, že delší a pravidelný příjem extraktu ze zeleného čaje zvyšuje odbourávání tuků v játrech.

(Zdroj: American Journal od Physiology)


Potkani chovaní ve špatných podmínkách jsou pesimističtí

Podle jedné britské studie, jsou nejistí potkani chovaní ve špatných podmínkách pesimisté. To znamená: emocionální stav zvířat má vliv na to, jak posuzují nové informace. Podobně jako deprimovaní lidé očekávají i potkani, kteří se necítí ve svém okolí dobře, spíše negativní zážitky, zatímco spokojená zvířata vnímají i neutrální podněty spíše pozitivně. Dokázali to vědci z univerzity v Bristolu. Tým vedený Emmou Harding naučil potkany spojovat pozitivní nebo negativní zkušenosti se dvěma odlišnými zvuky. Když potkan např. při určitém tónu zmáčkl určité tlačítko, dostal odměnu, když zmáčkl jiné tlačítko, nevypadlo žádné krmení, ale ozval se velmi nepříjemný zvuk. Potom vědci změnili podmínky, ve kterých byli potkani chovaní. Jedna skupina zůstala ve své kleci, druhou skupinu vědci často znervózňovali nečekanými událostmi (změny světla a tmy, cizí okolí nebo vlhká podestýlka). Vzápětí byly oběma skupinám přehrávány tóny, jejichž výška se pohybovala přesně mezi dvěma již předtím naučenými tóny. Výsledkem bylo, že potkani ze „znejistělé“ skupiny byli nedůvěřivější. Po poslechu tohoto nového, neutrálního tónu se báli zmáčknout tlačítko a s rozhodnutím mnohem déle váhali. Výsledky této studie potvrzují, že podmínky chovu velice silně ovlivňují potkaní pocity. To je poznatek, který má velký význam i pro chovatele potkanů.

(Zdroj: časopis Nature 427)


Osmáci vidí pachové značky

 Je známo, že mnoho drobných savců se orientuje podle pachových značek. Dosud se však vědci domnívali, že je pouze cítí. Skupina chilských vědců však nedávno zjistila, že u osmáků je tomu jinak. Osmáci totiž patří k malé skupině savců, kteří dokáží vidět UV- světlo a to hraje velkou roli právě při vnímání pachových značek močí. Čerstvá moč totiž odráží hlavně UV- světlo, zatímco starší moč především dlouhovlnné světlo. Pro osmáky je důležité poznat stáří močových značek a zjistit, od kdy se značka na daném místě nachází. Vědci se domnívají, že tato schopnost hraje velkou roli hlavně na větrných místech, kde se hlodavci nemohou plně spolehnout na svůj čich. Výhodou může být také skutečnost, že zvířata rozeznají značky i z větší vzdálenosti.


Potkani jsou vhodní pro terapii

Tuto skutečnost potvrdila spolupráce mezi rakouskou společností na ochranu potkanů (RATTCOM) a „Alpha Nova“, organizací zabývající se péčí o postižené občany. Hlavní důraz byl kladen na využití zvířat pro pedagogické účely. V rámci tohoto projektu se postižení lidé naučí správně zacházet se zvířaty, poznat jejich potřeby a naučit se zodpovědnosti. Organizace Alpha Nova se rozhodla vyzkoušet, jestli by pro tento účel byli vhodní i potkani. Od společnosti RATTCOM získala skupinu klidných potkaních samců. Handicapovaní klienti organizace jim společnými silami vyrobili dřevěný příbytek i se zařízením. Všichni se o ně pečlivě a s láskou starají. V dohledné době by měli potkani dokonce získat certifikát o tom, že jsou oficiálními zvířaty pro terapii.

(Zdroj: www.rattcom.org)


Reakce na stres u potkanů

 Špatné zkušenosti a stres v mládí ovlivňují celý potkaní život. Např. mladí potkani, kteří byli krátce po porodu odděleni od matky, trpí silným pocitem strachu a mají menší schopnost učení. Tyto problémy u nich přetrvávají až do dospělosti. Příčinu této skutečnosti hledali vědci z univerzity v Princetonu v USA. Důležitým objevem bylo, že u stresovaných potkanů se v hipokampu tvoří mnohem menší množství nervových buněk než u jejich normálně žijících druhů. Dokonce i na malé množství stresových hormonů reagovaly buňky velice citlivě.


Jablečný džus proti zapomnětlivosti

Barevné myši, které pravidelně dostávaly jablečný džus, méně zapomínaly. Podle studie Massachusettské univerzity by mohl jablečný džus pomoci dokonce i při onemocnění Alzheimerovou chorobou. Při pokusech pozorovali neurobiologové vývoj koncentrace důležité látky acetylcholinu v myším mozku. Acetylcholin je důležitý pro přenos impulsů z jedné nervové buňky do druhé. Zjistili, že hladina acetylcholinu se s věkem snižuje- u pacientů s Alzheimerem probíhá tento proces mnohem rychleji. Dosud se lékaři snažili zpomalit úbytek acetylcholinu podáváním léků, pokus ale dokázal, že by se tomuto procesu dalo i předcházet. U myší, které měly možnost pít vodu s jablečným džusem, docházelo ke snížení hladiny acetylcholinu mnohem pomaleji než u těch, které pily normální vodu. Množství podávaného džusu odpovídalo u člověka dvěma sklenicím džusu nebo dvěma až třem jablkům denně.

(Zdroj: Journal od Alzheimer’s Disease 2006)


Domestikovaní pískomilové mají menší mozek

Vědci z univerzity v Göttingenu zkoumali rozdíly mezi divokými pískomily mongolskými (Meriones unguiculatus) a jejich domestikovanou formou. Během pokusu testovali schopnost učení zvukových podnětů, chování v otevřeném prostoru a velikost mozku. Testu se zúčastnily tři skupiny zvířat: pískomilové chycení v přírodě, první generace jejich potomků narozená v zajetí a skupina žijící v laboratoři. Zvířata byla trénována k tomu, aby rozlišila dva různé tóny. U divokých pískomilů se úspěch dostavil po pěti dnech, ostatní skupiny se to naučily již za tři dny. Po dvoutýdenní pauze si ještě všechna zvířata tóny pamatovala. Při testech v otevřeném prostoru se zkoumala vzdálenost, kterou hlodavci urazí za jednu minutu. Zde se výsledky téměř nelišily. Největší rozdíl zjistili vědci ve velikosti mozku zkoumaných zvířat. U domestikovaných pískomilů z laboratoře byla velikost mozku o 17,1% menší. To dokazuje, že rozhodujícím faktorem pro velikost mozku je domestikace.


Potkani jako lék proti alergii?

Především všechny alergické milovníky hlodavců by mohly potěšit výsledky studie provedené londýnskými vědci. Základem studie byly krevní testy 690 zaměstnanců laboratoří, kteří pracují s potkany. Meinir Jones zjistil, že zaměstnanci, kteří mají pravidelný kontakt s laboratorními potkany trpí mnohem méně alergickými reakcemi než ti, kteří s nimi pracují jen občas. Podle vědců procházejí zaměstnanci díky úzkému kontaktu se zvířaty jakousi imunoterapií a dochází u nich k menším poruchám imunity. Tato přirozená „desenzibilizace“ ovšem u jiných skupin zaměstnanců, kteří často přicházejí do styku s alergeny (např. pekaři s moukou) nefunguje. Vědci se domnívají, že je to proto, že pracovníci v laboratořích alergeny pouze nevdechují, ale že se jim díky škrábancům a kousnutí dostávají přímo do krve.

(Zdroj: American Journal of Respiratory and Critical Care Medicine 174/2006)


Pískomilové bledí žijí déle než pískomilové mongolští 

V dlouhodobé studii srovnávali vědci B. Aich a H. Aichmück délku života pískomila bledého a pískomila mongolského. Do studie zařadili celkem 160 jedinců každého druhu. Výsledky ukazují, že pískomil bledý se dožívá vyššího věku než pískomil mongolský. Zajímavé je, že průměrný věk samců pískomila bledého je výrazně vyšší než u samic tohoto druhu. U pískomila mongolského nebyl mezi samicemi a samci zjištěn žádný rozdíl v průměrné délce života. Také různé barvy pískomila mongolského nebo způsob života (v páru, ve skupině, možnost rozmnožovat se) neměly žádný vliv na jeho věk.

(Zdroj: Mammallische Biologie 71)


Psychická porucha zvaná „Animal Hoarding“

  V poslední době stále častěji čteme v novinách nebo vídáme v televizi reportáže o lidech, kteří mají doma neuvěřitelné množství zvířat a nedokáží se o ně postarat. Jedná se o pasivní týrání zvířat, ale mnozí z těchto lidí trpí zároveň i psychickou poruchou, nazývanou anglickým termínem „Animal Hoarding“, tedy česky něcojako hromadění zvířat. O tomto problému se mluví v tom případě, když počet chovaných zvířat přesáhne schopnost chovatele zajistit všem zvířatům krmení, hygienické podmínky a veterinární péči. Rozhodující hranice mezi normálem a chorobným stavem není počet zvířat, ale neschopnost chovatele poznat neúnosnosti situace. Lidé postižení touto chorobou mohou chovat psy, kočky, ptáky nebo třeba hospodářská zvířata. Zvířata a nezřídka i jejich majitel bývají zanedbaní, majitel se nesnaží situaci nijak řešit. Zvířata se nekontrolovatelně množí, často umírají hlady nebo na různé nemoci. Sousedé takového člověka si tohoto problému většinou všimnou až ve chvíli, kdy začne hluk nebo zápach ze zvířat obtěžovat okolí.